V reakcích na mou ódu na mozzarellu jsem zaznamenal obhajobu českých sýrů a to zejména sýrů zrajících, jako je Romadur či syrečky. I já jsem potvrdil, že není nad český syreček. Shodou okolností mám po své tvrzení o oblibě těchto sýrů i důkaz. Cestou na Slovensko jsem se dlouze rozhodovali kudy, nakonec vyhrála cesta přes Olomouc. Kroupy padaly na obu cestách, ale ta naše se nakonec ukázala rychlejší. Cestu přes Brno jsme si nechali na cestu zpátky. Od té doby. co jezdíme se svištěm, je naše cestování mnohem zajímavější..tedy výrazně pomalejší, ale se zásadním vlastivědným prvkem. Už od hranic jsme vyhlíželi, kde si dáme obědo-večeři a vypustíme malého běžce, aby se před zbytkem cesty trochu znavil.
Zaujal nás poutač na Slavkovský pivovar. Poslední dobou zkoušíme rádi různé malé pivovary, takže nám to přišlo vhod. Pivo jsem koštnul od ženušky a musím říct, že mě nijak zvlášť neoslovilo, ale mě, jako řidiči nabídli speciální limonádu, kterou pro ně a pouze pro ně kdosi vyrábí z Mařinky vonné...a přátelé, opravdu výborná, osvěžující a dal jsem jí téměř litr:-)
Jinak jsem chtěl k jídlu jen něco malého, aby se mi za volantem neklížila víka. A měl jsem chuť na něco hodně, hodně nezdravého..dal jsem si syrečkovou topinku! Prasárna nejtěžšího kalibru, ale když už se pro něco takového rozhodnete, tak tady vám vaší představu splní. Topinka pěkně na sádle, na ní osmažená slanina, lehce rozetklý syreček a kolečka červené cibule..chuťový akord! A naštěstí i žlučník to vydržel bez námitek.
Ženuška si dala gulášek, který byl celkem zajímavě ochucený, určitě ne jen paprika, cibule..., zahuštěný byl chlebem a ozdobený byl čerstvě nastrouhaným křenem a nakládanou papričkou. ne úplně obvyklá chuť a kombinace, ale rozhodně bych si ho klidně dal znovu.
Nejslabší byl jahodový cheesecake, kterému jsem neodolal. Potřeboval jsem sladkou tečku a vzhledem k tomu, že je sezona jahod, doufal jsem, že s nimi kuchař nebude šetřit. No, korpus ze sušenek s divnou příchutí, totéž krém, kterému jistě nepřidal zjevně dlouhý pobyt v lednici (trvalo dobře minutu, než se mi to v puse alespoň trochu ohřálo a začalo rozpouštět) a pár tenounkých jahodových plátků, zalitých mega vrstvou želatiny, která byla příliš hustá a vlastně i dost výrazně nechutná.
Takže ano, moučník si nejprve prohlédněte, případně se (bez ironie, velmi milé) obsluhy přeptejte, co v něm je, ale hlavní jídlo si můžete objednat bez obav, myslím že si pochutnáte. Rozhodně nezapomeňte na limonádu!
PS: Sedačky pro prťavce mají, když svišť běhá restaurací, personál (narozdíl od některých nakvašených spoluhostů) křivě nehledí a před restaurací najdete i multifunkční prolézačku se skluzavkou, kde je možné sviště na chvíli odložit.
Takže doporučuji a případně dejte vědět, čím tam potěšili vaše chuťové pohárky! :-))
