Welcome back to my Croatian travel diary! Let's pick up from where we left off: My girlfriend and I spent nine days in Zadar County in late May, just before the onset of the tourist season. We worked remotely from an apartment in Kožino, so we only had afternoons and evenings to dip in the Adriatic Sea and explore the surroundings. As a Czech, the innate love for mountains is practically a part of my DNA, so it was a no-brainer that the Velebit mountain range was high on my must-visit list. These mountains are rather steep, reaching an impressive elevation of nearly 1,800 meters (5,900 ft) just 9 kilometers (5.5 miles) from the coast. Those familiar with Eastern Bloc cinema might recognize the Velebit landscape from the Winnetou film series, where it portrayed The Rockies. I suspect some spaghetti westerns were shot here either. Anyways, Velebit, like Sierra de Tramontana in Mallorca, offers reasonable hiking options with the opportunity to relax tired feet in the sea afterward. That was more or less our intention for the day: Hike and swim within the few hours we had, considering that getting there from Zadar takes about 45 minutes.
Vítejte zpátky u mého chorvatského cestovatelského deníčku. Navažme tam, kde jsem nedávno skončil. V zadarském okrese jsme s T. strávili devět dní na přelomu května a června, ještě předtím, než sem vtrhly davy nejen českých turistů. Pronajali jsme si apartmán ve vesničce Kožino, přes den pracovali na dálku po večerech prozkoumávali okolí. A protože Češi mají lásku k horám zakódovanou hluboko ve svém DNA, na mém must visit listu bylo pochopitelně i pohoří Velebit. T. je naštěstí chápavá a hory má taky ráda, i když jí teda dvoutisícovka nepřijde jako hora, spíš jako vyšší kopec. Ale Velebit je docela strmé pohoří, nejvyšší vrcholky jsou asi 9 kilometrů od moře, a přesto mají bezmála 1 800 metrů. Velebit určitě znáte z filmů o Vinnetouovi, ale třeba T. o Rudém gentlemanovi nikdy neslyšela. Ostatně, na západě se tyhle filmy obecně moc neprosadily. Ale zpátky do chorvatských hor. Podobně jako Sierra de Tramontada na Mallorce, taky Velebit nabízí hezké túry, které lze zakončit koupačkou v moři. Což byl náš cíl: trochu té horské turistiky a potom moře. Měli jsme na to jen pár hodin, protože autem ze Zadaru to do podhůří trvá asi 45 minut.
We set out from Starigrad, a coastal village at the base of the Mali and Veliki Vitrenik peaks, parking our car near the local cemetery. As I've pointed out in prior posts, in a melting pot of nations, religions, and cultures such as the Balkans, faith is a potent factor in defining national identity. Croatians, in contrast to their Serbian neighbors, are devout Catholics. The cemetery demonstrates their attitude. The cross is about 4 meters high.
Vyrazili jsme ze Starigradu, pobřežní vesnice na úpatí vrcholů Mali a Veliki Vitrenik. Auto jsme nechali u hřbitova, který celkem hezky dokládá, jak důležité je na Balkáně náboženství nejen pro národní identitu. Chorvaté jsou na rozdíl od sousedních Srbů praktikující katolíci, a je to znát. Kříž je mimochodem asi 4 metry vysoký.
Velebit has a typically Mediterranean vibe, so my Spanish girlfriend felt at home. The first stretch of our journey covered a few hundred meters along a dusty road. Later on, it turned into a rocky pathway that seemed better suited for sure-footed goats rather than people.
Velebit má typickou středomořskou atmosféru, a tak se T. cítila jako doma. První část cesty vedla po prašné cestě, která se ale změnila v kamenitou stezku vhodnou spíš pro horské kozy než pro lidi.
I wonder who blazed this trail and who decided to build this minuscule chapel, no larger than a dollhouse.
Celkem by mě zajímalo, kdo tu kdysi tuhle stezku vytyčil. A taky kdo sem postavil kapličku, která je velká jako domeček pro panenky.
Mirila
The chapel likely relates to "Mirila," an enigmatic monument between the two Vitrenik peaks. There are several such Mirilas scattered across Velebit. Reportedly, they served a rather somber purpose – when a villager from isolated areas passed away, their bodies had to be transported to sacred cemeteries in the lowlands, a journey that could span several days. According to tradition, the body should not touch the ground more than once during this final voyage. The Mirilas provided the only spot where those carrying the body could momentarily set down their solemn cargo and rest without risking being cursed or cursing the deceased.
Kaplička má pravděpodobně souvislost s Mirilou, trochu záhadným monumentem mezi dvěma vrcholy Vitreniku. Miril je napříč Velebitem více. Měly sloužit trochu ponurému účelu, když zemřel některý z horalů z odlehlých koutů hor, jeho tělo muselo být odneseno na vysvěcený hřbitov v podhůří. Taková cesta mohla trvat i několik dní. A podle tradice se tělo nebožtíka nesmělo během své poslední cesty dotknout země více než jedenkrát. Mirila je pak jediné místo, kde si mohli nosiči trochu odpočinout a nebožtíka odložit, aniž by riskovali, že budou prokleti, nebo že proklejí zesnulého.
Up to Veliki Vitrenik (and back)
At this point, we had to hasten our pace towards the Veliki Vitrenik peak. Our plan was to make it back to the village before sunset to squeeze in a quick dip. The terrain was rather rough even though we were not really high, just about 400 meters (1,300 feet).
Tady už jsme ale museli trochu přidat do kroku, abychom vystoupali na Veliki Vitrenik a stihli se vrátit zpátky před západem slunce a mohli se vykoupat. Terén byl docela náročný, i když jsme nebyli bůhvíjak vysoko, jen asi 400 metrů nad mořem.
Starigrad beaches
Starigrad, much like many other locales in the region, is a typical seaside tourist village. However, it's worth mentioning for hikers that treks to Paklenica National Park usually start here. These treks, which traverse a river valley with several waterfalls, are said to be fantastic, though they demand more time than we had available. Instead, we opted to swim in the sea at one of the many beaches that offer magnificent views of the mountains.
Starigrad je stejně jako spousta jiných míst v regionu hlavně turistickou vesničkou na břehu moře. Ale za zmínku stojí, že tu začínají treky do národního parku Paklenica. Ty jsou prý opravdu hezké, stoupáte podél řeky s několika vodopády. Ale zaberou mnohem více času, než jsme měli k dispozici my, a tak jsme si šli raději zaplavat. Ve Starigradu je spousta pláží s krásnými výhledy na hory.
