Když se nebudeš učit, budeš akorát jezdit v JéZéDé s traktorem.
Na tuto okřídlenou větu některých rodičů, nespokojených se školními výkony svých dětí, jsem si vzpomněl na výstavě hospodářského zvířectva v Přerově. O zvířatech napíšu třeba jindy, ale teď se podělím o ukázku zemědělské techniky.
Tohle není nějaký zetor, se kterým svážel stréc Joza chrást z pola v dobách mého dětství. Na tohle monstrum jsem zůstal zírat z otevřenou hubou (no jo, nadsázka). Pracoviště v klimatizované kabině má víc displejů, než pracoviště ajťáka u nás ve fabrice.
A přidám jednu básničku o traktoristce. Název ani autora neznám, ale myslím, že je to z nějaké staré čítanky:
Parfémem pleť nevoní si,
neobléká drahé róby.
Prosté děvče v kombinéze
hrdinkou je naší doby.
Do hněda ji slunce líčí,
pružná je jak mladá líska.
Zůstávají za ní, ejhle,
strniště a oraniska.
Přišla na mě mizerie,
skučí boháč - čert to vem.
Ale děvče žne a seje,
zpívá dvojhlas s traktorem.
Její stroj nás k zítřku veze,
z políček se stanou lány.
Jednou zorá všechny meze
i ty, co jsou mezi námi.