Toto úterý uběhl přesně rok ode dne, kdy jsem tady napsala svůj první post. Ten den si pamatuju, jako kdyby to bylo včera. Už dlouho jsem měla nutkání založit si svůj vlastní blog, ale nebyla jsem si jistá, na co by měl být zaměřen a jak bych vlastně získávala čtenáře a z jaké strany to uchopit a taky jsem si říkala, že to bude celé vlastně hrozně trapné. Ale ta myšlenka tam pořád byla. Prostě jsem si vytvořila v hlavě přání a posunula ho do pozadí.
A právě jedno pondělí před rokem jsem si přečetla FB post o Hive blogu od kamaráda @phortun a najednou jsem věděla, že to je ono. S jeho pomocí, radami a intsrukcemi jsem začala psát.
Ze začátku jsem byla z psaní nadšená. Psaní bylo místo spaní, psaní bylo pár dní i místo práce. Kvůli psaní se mi nechtělo ani na první rande (nakonec jsem šla, díky bohu). Po týdnu jsem si uvědomila, že bych měla i normálně fungovat a zase jsem se vrátila k běžnému životu, ale psaní se tak nějak stalo už jeho neodmyslitelnou součástí a nadšená jsem z něj pořád.
Od té doby se u mě změnily všechny výlety a procházky. Začala jsem více fotit, všímat si detailů, trošku víc přemýšlet nad fotkami, snažit se fotit hezká místa a hlavně bez lidí, abych mohla fotky použít. U každého zážitku mě napadlo, že o tom napíšu a vždy jsem hned začala přemýšlet, jak to asi napíšu a jaké fotky použiju. Některé posty vznikly jen tak, při snídani, kdy mi hlavou proběhla nějaká myšlenka, některé byly více promyšlené, některé plánované.
Ale není to vše jen o psaní, ale i o čtení. Přečetla jsem tady v naší komunitě mraky zajímavých a inspirativních postů a viděla spoustu úžasných fotek. Upřímně, poslední týden se nad spoustou článků extra hodně směju a baví mě víc než obvykle.
Ale abych se vrátila zase zpět na začátek. Nebyl to jen phortun, který mi pomáhal a pomáhá. Byla a je to celá komunita #cesky (musela bych tady otagovat snad všechny), díky které je pro mě psaní ještě větší zábavou a která dává úžasný support, feedback, vytváří skvělou atmosféru a prostor vyjádřit se. Takže děkuju moc, že tady můžu být s vámi.
A přidávám fotku z vánočního punče, která je úplně hrozná, nebyla vůbec promyšlená (což je poznat) a vůbec jsem ji neplánovala tady zveřejnit. Ale je to jediná fotka punče, kterou mám a ten punč k mému Hive výročí vlastně nějak patří.
