Setkání I. / Meeting (part one)

(Google translate from Czech)
𝓗e was home from work earlier than he expected. It doesn't happen to him often, so he hesitated for a while what to do with his free time. This foolish question was solved for him by the faint whining of Sofia. She knew unmistakably that he was home and asked for a walk.

He took the leash and walked for Sofia, who was bouncing impatiently in the pen. She greeted him with a barking joy. With a dumb question in his eyes, "Where are we going?" Sofia pinned the clue. She looked at him, wagged her tail, and headed for the creek.

He let Sofia lead where it occurred to her. In the end, they walked a nice few kilometers together. From the height of the sun above the forest, he estimated it was time to return. He just said loudly, "Home!"
Sofia stopped, turned her head to him, and headed home. They were passing a well when Sofia stopped moving and stared into space for a moment. He had no idea what he was staring at, but she definitely didn't like it. Her scaled hair on her back was proof of that. He put his hand on her back to calm herself.

Sofia pulled her ears to her head and shook herself. She stepped forward hesitantly. She drank the water from the well and looked around again. The disturbing element probably disappeared as it turned calmly onto a footpath toward the creek.

They were home in a few minutes. He put Sofia in a cage. He cleaned the leash, washed his hands, and went to prepare dinner. With dinner and a cup of coffee, he moved to the terrace. He sat down at a table in the shade of a tall thuja and dined calmly.

linka.png
logo for @tazi
created by @xlisto
linka.png
Česká komunita na Hive

𝓑yl doma z práce dříve než očekával. Nestává se mu to často, takže chvíli váhal, co s volným časem. Tuto nepoloženou otázku za něj vyřešilo slabé zakňučení Sofie. Neomylně poznala, že je doma a hlásila se o procházku.

Vzal vodítko a šel pro Sofii, která netrpělivě poskakovala v kotci. Přivítala ho radostným štěkotem. S němou otázkou v očích: „Kam půjdeme?“ připnul Sofii vodítko. Podívala se na něj, zavrtěla ocasem a vyrazila k potoku.

Nechal se Sofií vést, kam ji napadlo. Nakonec spolu ušli pěkných pár kilometrů. Podle výšky slunce nad lesem odhadl, že je čas k návratu. Nehlasně jen zavelel: „Domů!“.
Sofie se zastavila, otočila k němu hlavu a namířila k domovu. Míjeli právě studánku, když se Sofie zarazila v pohybu a chvíli zírala do prostoru. Netušil na co zírá, ale rozhodně se jí to nelíbilo. Její zjěžená srst na hřbetě toho byla důkazem. Položil ji ruku na hřbet, aby se uklidnila.

Sofie přitáhla uši k hlavě a otřepala se. Váhavě vykročila vpřed. Napila se vody ze studánky, znovu se rozhlédla kolem sebe. Rušivý element nejspíš zmizel, protože v klidu zahnula na pěšinu k potoku.

Během několika málo minut byli doma. Odložil Sofii do kotce. Uklidil vodítko, umyl si ruce a šel si připravit večeři. S večeří a hrnkem kávy se přesunul na terasu. Sedl si ke stolku ve stínu vysoké tůje a v klidu povečeřel.

H2
H3
H4
3 columns
2 columns
1 column
Join the conversation now