Díl 26.
Dneska jsem jako takovej starej a unavenej pes. Potřebuju si někam zalízt a tam si lízat rány. Pohlazení a trochu se politovat, protože život je tááák těžkej!
Kdybych sám sebe definoval jako sporťáka, měl bych teď asi jít, pustit si Eminemův Till I collapse, sypnout do sebe kofein a jít rubat. Ale to je jako jít hlavou proti zdi. A já se učim, sám se sebou neprat (aspoň ne když v tom nevidim smysl). Takže si zalezu, pustim si seriál, udělám si brambory co zaleju litrem majolky, hodim do sebe plechovku Coca coly a vyspim se z toho. Protože svoje jsem si stejně už odtrénoval (jediný k čemu se ještě donutim, je 5 minut qigongu) a někdy je fajn se kompletně resetovat. I to je život...
PS: @petrvl Zkusil jsem si tvůj článek přečíst, ale sorry dneska je to jako když mi vysypeš písmenka do polívky. Jediný co jsem schopen s nima udělat je, že je naberu lžící a hodim je do sebe. :D