Stíhal jsem toho dneska docela dost... "Kolegáčkové" se rozepíšou. Na závěr dopoledne jsem se zastavil u polohou nejbližší kamarádky, která má zahrádku. Tam jí toho roste, že to stačí pro mnoho jejích kamarádů... A taky má teplou vodu.
U nás na sídlišti se toho času koná pravidelná letní odstávka teplé vody. Ono by se řeklo, že v létě být bez teplé vody tolik nevadí. Ale v létě se člověk zas víc potí...
Já bych to dál nerozpatlával, stavil jsem se zkrátka u kamarádky. Ale jen jsem si natrhal pár okurek a cuket a všeličehos dalšího, tak jsem šel zas pryč, bez a kafe a kusu řeči, neboť kamarádka řešila závažný problém a byla taková celá neuvolněná a bez nálady.
Kamarádka si myslela, že naletěla pishingovému útoku. Snažila se zjistit rozsah škod a minimalizovat je. Myslíte, že Vám by se nikdy nic takového nestalo?
Přejeli jste někdy v libovolném dopravním prostředku cílovou stanici? Já nejčastěji v metru. Ale už jsem to zvládl absolvovat i v autobuse, tramvaji a vlaku. Jestli to jde v letadle... Nevím.
Člověk myslí na něco úplně jiného, je do myšlenek oněch cele zabrán až pohroužen, okolní svět jako by nebyl, všechno ostatní řeší takořka v polospánku, mechanicky, nepřemýšlí...
A tu mu přijde z Instagramu, od provozovatele, že se někdo pokoušel opakovaně přihlašovat do jeho účtu. Že se doporučuje změna hesla... A kamarádka to rozklikla... A... Změnila si v nabízeném okně heslo. Tedy zadala staré, naklikala nové...
Pět vteřin poté, co se tak stalo, se jí v hlavě rozsvítila červená kontrolka a začala řvát siréna. Ale s křížkem po funuse.
Mně se to už taky stalo. Skoro tak, jak to popisuju. Asi před dvaceti lety. V tehdejším "prainternetovém" bankovnictví. Měl jsem zrovna svůj první mobil.
Dokázal jsem tehdy vyváznout bez ztráty desítky. (Kdo nezná pořad "Deset stupňů ke zlaté", tak ať potom nepátrá, co tím myslím.) Byl jsem dost pohotový...
Prosím Vás, k čemu může být dobré zmocnit se nějakého internetového účtu? Čert vem 500 followerů!
No... Kdyby to byl pishing, předpokládal bych, že všechny její kontakty z toho účtu dostanou/už dostaly od ní buď naléhavou prosbu o rychlou finanční výpomoc, nebo nějaké investiční doporučení k využití jakékoliv pohádkové šance, která se už nikdy nebude opakovat, a proto je třeba rozhodnout se a konat teď hned.
Poradit jsem jí neuměl, sám účet na Instagramu nemám. Vůbec tomu nehovím. Tak jsem šel domů na lečo...
Kamarádka si stěžovala, že jako vlastník účtu se objevil kromě ní ještě někdo jiný, že jí nejde odstranit...
Ale tento příběh má přeci šťastný konec. Kamarádka mi před chvílí zavolala, že kontaktovala Instagram. Žila pár let na Novém Zélandu a v Londýně, tak se domluví. A oni jí potvrdili, že ten mail byl oficiální.
Pfff. Že zaznamenali podezřelou aktivitu. Takhle?! Skoro se mi nechce věřit. Vyzývat někoho mailem aby se přihlásil do přílohy a měnil tam hesla?! No, dobře, no...
Máte s tímhle někdo nějakou osobní zkušenost? Už Vám někdo kdekoliv kdykoliv ukradl identitu? Jak, s jakými důsledky? Nebo se sami přiživujete loupením identit a jejich zneužíváním?
Pak jsou Vaše zkušenosti ještě cennější! (Třeba svědectví dozorců z koncentračních táborů jsou pro pochopení nacistického systému cennější než svědectví vězňů... Je to smutné, ale je to tak.)
Podělíte se?
Mimochodem, proč se neříká třeba cuketová sezóna? Jak by okurkovou sezónu přeložil lidský překladatel a jak strojový...?
P.S.: My se náhodou doma odstávce navzdory myjeme! Hrníčkujeme. Uvaříme vodu v rychlovarné konvici, nalijeme do velkého hrnce, smícháme vroucí vodu se studenou a poléváme se pak hrníčkem.