Moc Vás Všechny zdravím. V minulém příspěvku jsem psala, že máme ještě jednu kočičku. A o té Vám dnes chci vyprávět. Jak jí znám, určitě by mi vynadala, že jsem Vám o ní ještě nic neřekla.:) Takže tohle vyprávění bude o Flekovi.
Před pár lety jsme si udělali s přítelem výlet k mojí tetě. Byl tehdy už podzim, ale bylo ještě docela teplo. Naše návštěva se chýlila ke konci a my jsme se začali bavit o kočkách. Ona je má ráda. Prý že se ujala takového flekatého stvoření. Někdo ji vyhodil a ona tak dlouho za ní chodila až se jí tetě zželelo. Začala jí dávat jídlo a oblíbila si ji. Jenže chovat jí jen doma to nechtěla a venku po ní jeden zlý soused se pořád oháněl koštětem a řval na ní. A bylo to na kočce znát. Začala být strašně vystrašená a nedůvěřivá vůči lidem. Když jste si jí chtěli pohladit přitiskla se ještě víc k zemi a syčela na Vás. Bála se , že jí chcete rukou ublížit. Tak ji nabídla nám. Co myslíte vzali jsme si ji? No samozřejmě.:D
Ale na začátku našeho soužití to bylo jak pro ni tak pro nás tvrdý oříšek. Ona nevěřila nám a mi jí. Když jsme jí doma otevřeli přepravní box ona hned vyskočila a krčila se v koutku. Nepomohli tenkrát ani ty nejvybranější kočičí mlsky. V jednu chvíli když někdo z nás vyšel ven ona se rozeběhla a vyběhla jako vítr ven taky. A za chvilinku už se nám ztratila z dohledu.
Byli jsme z toho smutní. Jelikož jsme mysleli, že už se nevrátí, že se někde ztratí. Ale co se nestalo. :)
Asi po týdnu kdy od nás utekla si to takhle šinu do malého obchůdku u nás na vesnici a tu vidím jak ze vrat u jednoho souseda vykukuje flekatá hlava. Ani nevíte jakou mi to udělalo radost. Obchod musel počkat. Jenže jak jí přemluvit, aby vyšla ven? Na dobrý slovo ona nedala a když sem se pro ní natáhla ona se rychle schovala. Tu moje hlava dostala spásný nápad. Honem sem běžela domů pro kočičí lahůdky a nějaký ručník. Čapla sem to a honem pospíchala zpátky ke stodole. A tam stále flekatý tvor čekal. Když mě viděla jak přicházím mňoukala na mě jako o život. Lahůdky sem před ní rozprostřela jako na podnose a čekala na ten správný okamžik. A ten za chvilku přišel. Protože hlad je hlad. Flek postupně vybíral před sebou granulky a když se v nestřeženou chvíli otočil tak sem ho čapla do ručníku a šťastně si ho nesla domů. Popravdě ona už asi moc šťastná nebyla. Trhala sebou a škrábala takže sem za chvíli měla ruce samý šrám. Takže ručník evidentně moc nepomohl. V pokoji sem jí pustila a ona chvíli přemýšlela a pak přešla k čerstvě nandané kapsičce a celou jí zdlábla. Samozřejmě s bedlivým dohledem kde sem já.
Jenže co s ní dál. Po jídle běžela hned ke dveřím a chtěla ven. A tak jsem zkusila místo ven jí pustit na půdu. Z půdy kočka může vyběhnout, ale může tam mít i útočiště. Ten den jsme jí už neviděli. Ale druhý den jsme byli na zahradě a ona nás zpovzdálí pozorovala. Když jsme zašli domů ona skočila na okno v ložnici a koukala na nás. Tak sem jí nechala otevřené okno ať si děla co chce. Ona chvilku váhala a pak skočila dovnitř k plné misce. Potom hned zase pryč. A to už jsme věděli, že jsme vyhráli. Flekatý tvor nám začal pomalu důvěřovat. A postupem času se přestala bát a hlazení rukou si vyloženě užívá.
A dnes? Dnes je jejím oblíbencem hlavně můj přítel.:) To máte vidět když přiběhne. Nejdřív tedy k misce, že má hlad. A když ho trochu ukojí tak hned běží co jí 4 tlapky stačí do obýváku kde má své oblíbené místo její páníček. Když tam není hned mi to hlasitě hlásí a potom mi sdělí že tedy bude u mě, že si toho mám jako vážit. :) Ale když páníček je doma to je radosti. Hned se běží mazlit. Skočí mu do klína. Přední packy mu opře o rameno a hlavičkou mu dává pusinky. On jí hladí, ale jen co by na chvilku přestal tak přijde od Fleka napomenutí v podobě lehkého kousnutí. Tak to je Flek. Madam, která se nebojí projevit svůj názor hlasitě a efektivně.
Jsme rádi že jí máme. :D
