Přiznávám na rovinu, opravdu nemám rád Rusko (a před ním SSSR). V historii naší rodiny hraje až příliš často roli v tom špatném, co nás postihlo. Po roce 1948 sebrali komunisti podporovaní SSSR mému dědovi malou živnost a poslali ho do vězení. Zároveň přišla rodina o dům, protože děda byl i politicky angažovaný (ovšem ve špatné straně). Ale naše rodina je tvrdohlavá a nemá ve zvyku si stěžovat. Dvacet let se z toho táta a strýcové vyhrabávali, opravili ruinu, kde bydleli, obnovili zahradu, pracovali od rána do noci, budovali si pozice v zaměstnání. A přišel rok 1968 a ruská invaze. Část rodiny skončila v emigraci a část v kotelnách. O majetek tentokrát už rodina nepřišla, o iluze, že by mohlo být lépe, ano.
Normalizaci si už pamatuji i já. Neměli jsme se nijak špatně, ale taky to nebylo na vyskakování. Bylo normální, že jsme my děti o víkendech pracovali na zahradě či domě, protože to prostě bylo třeba. Chodili jsme na brigády do zemědělství. Na dovolenou jsme jezdili k babičce nebo vůbec, moře jsem poprvé viděl až na vysoké škole na výměnném pobytu. A samozřejmě to bylo Černé moře, protože na Západ by mě komunisti nikdy nepustili. Někdy v roce 1988 jsme si začali pořizovat „živnostenské listy“ a podnikat. Ono se to tedy tehdy ještě jmenovalo jinak než živnostenský list, ale princip byl podobný. Tím podnikáním myslím různá řemesla a maloobchod, ne nějaké velké fabriky nebo obchodní firmy. A musím říct, že ty první roky v 90. letech, kdy byla po všem velká poptávka, byly pro pracovité a šikovné lidi fakt skvělé. Po dlouhé době se naší širší rodině konečně hodně let dařilo. Až do nedávna. Začal to už Covid a současná krize to rozhodně nevylepšuje.
SSSR tak zkazil život mému dědovi, pak mému otci, mně ho přinejmenším negativně ovlivnil. A máme rok 2022 a opět přichází Rusko, aby zhoršilo budoucnost tentokrát dětem a vnoučatům. Naštěstí už jen ekonomicky a energeticky. Takže se asi nikdo nemůže divit, že si opravdu hodně přeji, aby Rusko ve válce s Ukrajinou a v hybridní válce s celým Západem prohrálo, protože mé největší přání je, abych o nich až do smrti nikdy nic neslyšel.
Mám energie (elektřinu i plyn) fixované na dva roky, takže se nijak nehroutím při nekonečném růstu spotových cen, ale prostě každá koruna, která jde ode mě do Ruska, mě skoro fyzicky bolí. Bohužel už letos nestíháme udělat na domě žádné větší úpravy, takže stále topíme plynem, ale přesto jsem od února podnikl celou řadu menších opatření k energetickým úsporám:
– Nechal jsem opravit a zrevidovat komíny. V případě potřeby stačí koupit kamna a začít topit dřevem. Malou zásobu mám pro jistotu nařezánu, les máme za humny.
– Všude jsem vyměnil žárovky za úsporné LED. Pokud se LED žárovky kupují v sadách (například v Bauhausu po pěti), vyjdou poměrně levně.
– Koupil jsem několik měřičů spotřeby elektřiny a postupně sleduji, kolik elektřiny spotřebuje třeba filtr u bazénu, kuchyňské spotřebiče, atd.
– Nechal jsem seřídit všechna okna. Okna jsou pár let stará a kvalitní, takže samotná okna těsní stále dobře, ale ukázalo se, že mechaniky zavírání jsou používáním rozhašené, takže některá z nich nedovírala dobře. Maličkost, ale pozná se to.
– Při výměně sporáku jsem pořídil nový s indukcí. Pokud vaříte třeba maso několik hodin, tak má indukce spotřebu dost podobnou jako běžná sklokeramická plotýnka. Ale při krátkém ohřívání jídla, vody nebo vaření těstovin je úspora značná, protože voda je vařící za chvilku a jídlo teplé velmi rychle.
– Koupil jsem několik kvalitních digitálních teploměrů, abych vždy věděl, kolik máme kde stupňů a zbytečně někde nepřetápěl.
Bylo toho víc, na čem jsem v létě pracoval, ale na některé věci už si teď nevzpomenu. Ano, jsou to všechno jen maličkosti, mnohem větší význam by mělo dát na střechu FV panely, zateplit celý dům nebo něco podobného. Ale z důvodů výše uvedených jsem měl i z těchto malých věcí radost. Na sociálních sítích mě považují za „válečného štváče“, protože si nepokrytě přeji, aby Rusko válku prohrálo a nemělo v příštích desetiletích dost peněz a prostředků na otravování života jiným zemím. A každá koruna, kterou ode mne nedostanou, mi dělá radost.