EN
Ya need to have balls to debut with a Closing Time, don’t ya? Tom Waits, besides of being Big in Japan, has them for sure. My adoration of his very first album roots at my coffeehouse layabout-ness. It once appeared on a playlist at one of me keen places, where you could usually listen to a hardbop jazz or French chanson, when I was about fifteen, and I immediately felt in love with the eponymous piano&trumpet&bass composition that ends the album.
CZ
Abyste mohli svý první album nazvat Zavíračka, musíte na to mít koule. Tom Waits nejen že je v Japonsku velkej, ale koule určitě má. Můj obdiv jeho prvního alba pramení z mého kavárenského povalečství. Jednou se tak objevilo na playlistu v jedné z mých oblíbených kaváren, kde obvykle můžete slýchat klasický hardbop jazz nebo francouzské šansony. Tehdy mi bylo asi patnáct a okamžitě jsem se zamiloval do stejnojmenné kompozice pro piano, trumpetu a basu, která Closing Time uzavírá.
Take your time to get into it, it really feels like the last regular who’s leaving a shady bar at the closing time. Which occurred (and still) occurs rather often to me. Few times a week usually.
Udělejte si čas na poslech a pochopení skladby. Opravdu se u ní cítíte jako poslední štamgast opouštějící při zavíračce nějakou špeluňku. Což se mi stávalo (a stále stává) celkem často. Obvykle párkrát do týdne.
Tom Waits is a perfect anti-star kind of artist with a great I-don’t-give-a-fuck attitude. That is perfectly shown even on this album, together with perks that Waits would evolve and improve later on, such are flamboyance, witty humour, hyperbolic exaggeration and grotesque or non-pathetic melancholy. I do admit that later albums such are Swordfishtrombones or Rain Dogs shows Waits in the full strength while Closing Time gives us a chance to see how an extraordinary artist is born. And for the way how I felt listening it as a teenager, I simply prefer it to the other mentioned albums.
Yet again, I realized I am unable to take a piece of lyrics. Just listen to the album as a whole:
Tom Waits je skvělý příklad ne-hvězdného umělce s krásným já-vám-na-to-seru přístupem. To je na albu krásně vidět, spolu s atributy, které Waits postupem času zdokonaloval a vyvíjel, jako je pompa, rafinovaný humor, hyperbolická nadsázka, groteska nebo nepatetická melancholie. Uznávám sice, že pozdější alba, jako jsou Swordfishtrombones nebo Rain Dogs, ukazují Waitse v plné síle, ale Closing Time nám dává možnost nahlédnout, jak se rodí výjimečný umělec. A pro to, jak jsem se jako puberťák při jeho poslechu cítil, tohle album prostě před ostatními zmíněnými preferuju.
Opět jsem si nakonec uvědomil, že nejsem schopen vybrat část textu. Tak si prostě album poslechněte jako celek. Nebo si přečtěte knihu překladů jeho ranných textů Bad Liver and a Broken Heart / Špatný játra a zlomený srdce, vůbec není špatná.
Interested in the challenge? Feel free to enter yourselves! I am not going to invite anyone anymore ;)
Zaujala vás tahle výzva? Tak se přidejte sami, já už nikoho zvát nehodlám ;)