Tak se nám "krize" naplno projevuje i u nás v podniku. Pracuji ve firmě zabývající se výrobou brzdových destiček. Firma je zaměřena převážně na sekundární trh, dá se říct ojetiny. Takže pokles výroby automobilek a útlum automotive by teoreticky neměl mít pro firmu až takový dopad. Ale má.
Jakmile zavřeli Itálii byla jen otázka času, kdy se ve firmě začnou dít věci. V Itálii máme mateřskou společnost a většina materiálu putuje od tama.
Nedávno jsme měli někteří povinnou dovolenou, v závislosti na tom kolik kdo měl zbývajících dnů. Ti kdo šetřili na léto měli smůlu, protože firma nakázala, že nikdo nesmí mít více jak 15 dnů dovolené.
Pomalu se firmou začali množit fámy o nedostatku materiálu a objednávek, což naši velkomožní důrazně dementovali. Netrvalo dlouho a nastala další, menší vlna, nucených dovolených. To již bylo poněkud podezřelé. A opět zněly z vrchu hlasy našich blahorodích, že je vše v pořádku.
No....
Asi nemusím moc rozepisovat co nastalo. Začalo se s vyhazováním. Agentury a externí firmy pryč. Docela logický krok. A co dál? Kmenoví zaměstnanci. Dohodou, "Na hodinu".... Ale ne ti, co jsou tu rok, dva. Ale ti, co jsou tu dlouho se spoustou zkušeností a hromadou přehledu. Jistě můžem namítnou, že takoví lidé jsou mnohdy letargičtí a trpí tzv. provozní slepotou.... Ale i jinak. Jsou to dá se říct experti. Jak se říká... Vzbudíte je o půlnoci a oni vám řeknou co a jak...
To naopak profese typu "podržtaška" a "vlezdoprd" jsou jaksi z koloběhu vyhazování záhadně vyjmuti. Naopak jsou tito v přízni. I když slepě doufám v "boží mlýny".
A co bude dál? Vrchnost samozřejmě obhajuje nutnost zavedených kroků a svorně hlásá světlé zítřky. Do kdy? Zřejmě do příštího měsíce, týdne, zítřka ....
Jsem ve firmě osm let. Mám se obávat, že je řada na mě?
Firma asi víc potřebuje nové - ohebné lidi!
