Tak i já se dnes vrhám na téma týdne a vzpomínám na dětství. Asi nejvíc se mi vybavují vzpomínky na školu, spolužáky, kamarády a na to všechno, co jsme zažívali a prováděli :)
Když jsme ještě bydleli v paneláku, bydlela hned v protějším bytě přes chodbu moje spolužačka a kamarádka. Než se i s maminkou přestěhovala, navštěvovaly jsme se téměř denně. Jako malé holčičky jsme si rády hrály na maminky.
To jsme vždycky vytáhly nějaké maminčino oblečení a nejlépe i boty a dělaly jsme módní předhlídky. Tehdy to pro nás byla ohromná zábava :) A pak už jen zbývalo zase všechno uklidit dřív, než se naše maminky vrátí...
Jedna z mých nejstarších vzpomínek na dětství se týká času stráveného u milované babičky s dědou. Bydleli na vesnici a já tam zažila spoustu krásných chvil.
Jednou babička kouká do spíže (neví že ji sleduji a poslouchám) a kontroluje zásoby. Pak si sama pro sebe říká, že bude muset koupit sůl, která jí dochází.
Hned kousek od babičky, přes silnici, byla malá samoobsluha. Já jsem se tedy vypravila (bez babiččina vědomí) a bez peněz na nákup. Přeběhla jsem silnici a zašla do obchodu, kde babičku dobře znali. Vzala jsem pytlík soli a domluvila se s prodavačkou, že jí to pak babička zaplatí. Babička mě mezitím hledala a byla velmi překvapena, když jsem jí donesla z obchodu sůl a ještě bez placení :D
Hodně jsem toho zažila i s bráchou. Asi nejvíc mi utkvěla vzpomínka na originální vozítko, které brácha vyrobil. Byla to taková dřevěná kárka. Vlastně dřevěná deska a vzadu na obou koncích prkna kola. Ve předu bylo na otočném prkně přidělaná kolečka.
Díky tomu, že přední prkno s kolečky bylo ve středu připevněno k desce a otočné, dalo se tak i výborně zatáčet. Dokonce i brzdný systém tohle vozítko mělo.
Tak s tímhle jednoduchým mini vozítkem jsme brázdili i nejbližší okraje silnic.
Jen sjíždet s tímto vynálezem 12% klesání a do zatáčky asi nebyl úplně nejlepší nápad..
Nabourali jsme totiž dole do plotu. Nám se naštěstí kromě boule a nějaké modřiny nic nestalo. Naše úžasné vozítko však dojezdilo. Doma jsme pak tvrdili, že nám ho někdo zničil, když jsme se byli podívat do lesa.
Později jsme s bráchou často "pařili" hry na herní konzoli připojené k televizi.
Nejlepší bylo pistolí střílet na obrazovce kachny :) Hry jako " Super Mario" si pamatuji do dneška.
Taky jsem jako správný puberták milovala muziku. Když jsem dostala první "dvojče" byla jsem štastná.
Žila jsem muzikou a když jsem šla ven, tak jsem u sebe měla aspoň Walkman.
Má dětská léta končila chozením na dětské diskotéky.
Foto: pixabay
