Setkání je krásné nové téma týdne od 
Přemýšlela jsem, jaké setkání pro mě mělo takový význam, že bych zde o něm chtěla napsat. A když tedy pominu své "osudové" setkání s mým mužíčkem, vybaví se mi setkání autorů jednoho nakladatelství. Toto nakladatelství už nefunguje, jeho majitel a nakladatel už je pán v letech a před asi třemi lety ukončil činnost.
Já se však vrátím v čase ještě dále. Už od puberty jsem zkoušela psát básně. Poezie mě vždy zajímala a v mých školních letech hrála významnou roli. Chodila jsem tři roky na dramaťák a účasnila se recitačních soutěží. K tomu už byl krůček, abych se pokoušela o vlastní verše. Ne nejsem nijak známá, ani plodná básnířka, ale stejně je mi to blízké.
Jedna má známá doknce vydala přes již dříve zmíněné nakladatelství celou básnickou sbírku. Věděla jsem, že nemám ambice, ani tolik básní, aby to bylo na samostatnou sbírku.
Tohle nakladatelsví však vydávalo i básnické almanachy (sbírky) kde stačilo poslat dvě až tři básně. Almanachy byly buď klasické, nebo zaměřené na milostnou poezii. A přesně to mě oslovilo. Zkusila jsem tedy poslat několik svých básní a čekala na zpětnou vazbu, zda budou dost dobré na to, aby se do almanachu dostaly.
Nakonec se mi splnil můj sen a před deseti lety jsem poprvé publikovala své první básně. Tohle nakladatelství také pořádalo každý rok setkání autorů, kde zároveň probíhal i seminář pro začínající autory, kde sám pan nakladatel a zkušený autor radil, jak si počínat, aby psaní mělo lepší formu a čeho se případně vyvarovat.
A já jsem se po třech letech, kdy jsem byla také jednou z autorek na takové setkání dostala. Nejen že to bylo v pěkném prostředí, ale potkala jsem tam skvělou partu lidí.
Tohle setkání pro mě bylo velmi cenné a přínosné. Nejen že jsem jako nezkušená, či méně zkušená autorka získala na semináři cenné rady, užila jsem si víkendové setkání se skvělými lidmi.
S některými jsem dodnes v kontaktu a i když už dnes básně nepublikuji, moc ráda na to vzpomínám. Celkem jsem se vlastně takového setkání zúčastnila třikrát a dvakrát už tam byl se mnou i můj mužíček. To tedy bylo setkání, které mi utkvělo a mělo pro mě velký význam.
No a ohledně komunitního setkání (HIVE) tak vím jistě, že letos nemohu. Jednak je pro nás Brno trochu z ruky, ale i když bych se do této moravské metropole ráda podívala, vzhledem k očekávanému narození dcerky to není možné.
Foto: pixabay
