Přibližně před rokem jsem s kamarády navštívila výstavu Inuitského umění v Kanadě, která byla v Muzeu umění v holandském Leidenu.
Na výstavě si návštěvníci mohli prohlédnout kožešiny z lovené zvěře, ručně malované oblečení, sošky z kostí, dřevěné loďky, pruty, prazvláštní modly ledových bohů. Vše za zvuků inuitské tradiční hudby.
Ti lidé byli fascinující. Život v mrazu, život v kruhu, večery strávené vyprávěním mýtů a bájí, historkami z lovu. Lov ne pro smrt, ale pro přežití; s úctou. Děti sledující staré, staří sledující mladé. Přes vichřici nemuselo být slunce vidět, ale dozajista bylo v lidech.
Z výstavy jsem odcházela inspirovaná, očarovaná hodnotami, které jsem vyčetla z kreseb či rytin tvořených inuity.
Často se v myšlenkách k inuitům vracím a jejich pohled vede i můj štětec.
Přeji hezký mrazivý den!
~
Year ago I visited Exhibition of Inuit Art in Canada, which was in Museum of Art in Leiden, Netherlands. There were furs, hand-painted inuit clothes, little statues from bones, wooden ships, fishing rods, sacrificial altars. All accompanied with traditional inuit music.
Inuits were living in frost and darkness, telling stories and myths in family circles, they were hunting with respect for life and death. The tradition was handed down from generation to generation. The sun was not visible through thick clouds, but the light was certainly in human souls.
I am still inspired with way how Inuits lived and this feeling leads me also when I am painting.
