Pohled na ostrůvek La Graciosa z nejvyššího bodu Lanzarote Mirador del Rio.
Včera jsem se vrátil z pravidelné každoroční návštěvy Kanárských ostrovů. Létáme tam s přítelkyní vždy o jarních prázdninách, abychom se trochu ohřáli a sjeli pár vln.
Letos jsme nakonec, ze zdravotních důvodů, nesurfovali a ani se tolik neohřáli, i když 20°C bylo pořád příjemných, oproti české zimě.
Nejdřív jsem byl kvůli surfování naštvaný, ale nakonec jsem se smířil se situací a cestu si hrozně užil. I když už jsem na ostrově byl, tak jsem místa užíval, víc než když jsem tam byl poprvé, soustředil jsem se na přítomnost a bylo to prostě okouzlující a famózní. Věděl jsem, že mě netrápí čas, že někam nespěchám a tak jsem jen seděl a vnímal okolí. Prostě jsem přijal realitu a užíval si vyhlídky, sopečnou krajinu, místní lidi i kuchyni a nakonec jsem se posadil na pláž a 3 hodiny koukal na surfaře, jak jezdí a užívají si vlny. Vůbec mě to netrápilo, naopak. Člověk se učí i pouhým díváním a když jsem odjížděl, tak jsem měl stejný feeling jako po surfové session. Vlastně jsem se nikdy nezastavil, takhle dlouho na pláži, jen za účelem, abych sledoval profíky, ale myslím, že to teď budu dělat častěji :-).
Jak zpívá písničkář Václav Koubek: Milujme co přichází a ne to co jsme si přáli.