This year, the last weekend in September was extended by one day of public holiday. So my friends came up with the idea of going somewhere further away from Prague. A one friend is based in Bruntál, so he suggested going somewhere in Silesia. In the end, it was agreed that they would go to Osoblaha region. It was completely unknown territory for me, so I agreed.
Poslední víkend v září letos vyšel tak, že víkend byl prodloužen o jeden den státního svátku. Takže kamarádi přišli s nápadem vyrazit někam dále od Prahy. Jeden kamarád je sídlem v Bruntálu a tak navrhl vyrazit někam do Slezska. Nakonec se dohodlo, že se pojede na Osoblažsko. Pro mě to bylo naprosto neznámé území a tak jsem souhlasil.
As it is quite difficult to get to the place from Prague. Exceptionally, we drove by car and the fastest route was through Poland. We arrived at the place after about 5 hours with a stop for lunch and food shopping for the 3 days of the trip. Considering who I was traveling with, I wasn't expecting any big tourist feats, so I armed myself with a liter of Ukrainian vodka. Already waiting for the fifth member of the expedition in Třemešná turned out to be a big trap. Because the meeting was at a local pub. Where we ended up leaving after closing time. In the nearby meadow, one of our friends was injured, we lost one, and one left us in the morning because he was going to meet another group.
Jelikož je pro cestu z Prahy poměrně složité se do místa dostat. Výjmečně jsme jeli automobilem a nejrychlejší cesta vedla přes Polsko. Na místo jsme dorazili asi po 5 hodinách se zastávkou na oběd a nákup potravin na 3 dny výletu. Vzhledem k tomu s kým jsem jel jsem neočekával žádné velké turistické výkony a tak jsem se vyzbrojil litrovkou Ukrajinské vodky. Už čekání na pátého člena výpravy v Třemešné se ukázalo jako velká past. Protože sraz byl v místní hospodě. Odkud jsme nakonec odcházeli po zavírací době. Na nedaleké louce se nám jeden kamarád zranil, jednoho jsme ztratili a další nás ráno opustil, protože jel na setkání s další skupinou.
Near the village of Liptaň, we managed to find a lost member who had been filming the local narrow-gauge railway all day. By the way, this is the last functional personal narrow-gauge railway in the Czech Republic.
Nedaleko obce Liptaň se nám podařilo najít ztraceného člena, který si celý den natáčel místní úzkokolejnou železnici. Mimochodem toto je poslední funkční osobní úzkokolejná železnice na území České republiky.
On the way to the place where we planned to spend the night, an injured friend left us, and so we ended up being the three of us, with one regularly leaving us for passing trains. So we were basically just two and one liter of vodka. There was a lot to celebrate for the 6 kilometers covered, which was a big improvement on the 200 meters the day before. We found a beautiful spot by the stream as a campsite. It rained during the night, which stopped at 11 o'clock in the morning. So no one rushed out of a warm sleeping bag.
Cestou k místu kde jsme plánovali přenocovat nás opustil zraněný kamarád a tak jsme nakonec zůstali ve třech s tím, že nás jeden pravidelně opouštěl na projíždějící vlaky. Takže jsme byli v podstatě jen dva a jeden litr vodky. Bylo třeba pořádně oslavit zdolaných 6 kilometrů, což byl velký pokrok oproti 200 metrům z předchozího dne. Jako kemp jsme našli krásné místo u potoka. V noci přišel déšť, který ustal až v 11 hodin dopoledne. Takže nikdo nepospíchal z teplého spacáku.
Therefore, until the penultimate day, we didn't leave until after noon with the aim of reaching the village of Bohušov, where there was supposed to be another pub. We followed the railway for part of the journey and then shortened the journey by road. We arrived in Bohušov at sunset. We estimated we walked about 10 km in the afternoon. Finally some performance that deserved another little celebration. First at a local burger bar in someone's garden. And then in the local pub with a considerable amount of beers. When the pub was closed we were advised to visit the local entertainment in the cultural centre. We know how these fun things end, so we rather slipped into the forest and went to sleep, because we had planned to take the morning train back to Třemešná.
Do předposledního dne jsme se proto vydali až po poledni s cílem dojít do vesnice Bohušov kde měla být další hospoda. Část cesty jsme kopírovali železnici a následně jsme si cestu zkrátili po silnici. Do Bohušova jsme dorazili se západem slunce. Odhadem jsme ušli asi 10 km za odpoledne. Konečně nějaký výkon, který si zasloužil další malou oslavičku. Nejdříve v místním burger baru na čísi zahradě. A následně v místní hospodě nemalým množstvím piv. Když byla hospoda uzavřena bylo nám doporučeno navštívit místní zábavu v kulturním centru. Víme jak tyto zábavy končí a tak jsme radši proklouzli do lesa a šli spát, protože jsme měli v plánu jít na ranní vlak zpět do Třemešné.
Fortunately, we didn't go very far in the evening and so it was less than a kilometer back to the station. While waiting for the train, we had the opportunity to explore the newly renovated station. And then get into one wagon pulled by a diesel locomotive. The journey to Třemešná was by no means dizzyingly fast, as the railway overcomes elevation and passes through a diverse landscape with a considerable number of bends. Some of them were created artificially so that the track reached at least 25 kilometers, which was the lowest limit for the construction of a railway during the Austro-Hungarian era.
Naštěstí jsme večer moc daleko nedošli a tak jsme to měli zpět na nádraží necelý kilometr. Při čekání na vlak jsme měli možnost prozkoumat nově zrekonstruovanou stanici. A pak nasednout do jednoho vagónu taženého dieslovou lokomotivou. Cesta do Třemešné nebyla nijak závratně rychlá, protože železnice překonává převýšení a projíždí různorodou krajinou s nemalým množstvím zatáček. Některé z nich byly vytvořeny uměle, aby trať dosáhla alespoň 25 kilometrů, což byl nejnižší limit pro stavbu železnice v době Rakouska-Uherska.
This trip was not one of those miles of success. At 16 kilometers in 3 days we managed to lose two friends, which is a significant mortality rate. On the other hand, it was confirmed to me that the most interesting landscapes are located in the poorest areas. In addition, the people here were very friendly and often talked to us and shared their difficulties in life.
Tento výlet nebyl jedním z těch kilometrově úspěšným. Na 16 kilometrech během 3 dnů se nám podařilo přijít o dva kamarády, což je značná úmrtnost. Na druhou stranu se mi potvrdilo, že nejzajímavější krajina se nachází v nejchudších oblastech. Navíc lidé zde byli velmi přátelští a často se s námi dali do řeči a sdíleli s námi svoje životní těžkosti.
