Welcome to the third part of notes from my travels through Poland along the European long-distance route E3. Today we have another long day ahead of us and a good portion of kilometers and photos.
Vítejte u třetího dílu zápisků z mých cest Polskem po Evropské dálkové trase E3. Dnes nás čeká opět dlouhý den a pěkná porce kilometrů i fotografií.
I set my alarm a little before sunrise so that I could photograph Lysa Gora with the Krkonoše mountains as a background. But after the previous hard day, I somehow didn't want to get out of the warm sleeping bag. So I talked myself out of it for quite some time.
Budík jsem měl nastaven lehce před východem slunce, abych mohl fotografovat Lysa Gora s Krkonošemi jako pozadí. Ale po předchozím náročném dni se mi nějak nechtělo z vyhřátého spacáku. Tak jsem se docela dlouho přemlouval, abych vylezl.
When I get out. I realized that it was quite cold, so I quickly packed up my gear and set off to warm up. A little further on, it was confirmed to me that it really is cold.
Když jsem vylezl přišlo mi, že je docela zima, takže jsem rychle zabalil ležení a vydal se na cestu, abych se zahřál. O kousek dále se mi potvrdilo, že zima opravdu je.
In the valley below the hill, I was drawn to the sign of the village. Although there were many old houses, the sign was relatively new.
V údolí pod kopcem mě zaujal znak vesnice. Přesto že zde bylo mnoho starých domů, znak byl poměrně nový.
On Lysa Gora, I was again attracted by an abandoned cottage that looked like something from a horror movie.
Na Lyse Gore mě zase zaujala opuštěná chata, která vypadala jako z hororu.
I checked the walk time waiting for me today on the tourist sign and headed towards the path to the valley overlooking the Krkonoše mountains.
Zkontroloval čas, který mě dnes čeká na turistickém ukazateli, a vydal se vstříc cestě do údolí s výhledem na Krkonoše.
At the top of Zróbek (615m) I finally had breakfast in the sun and took some pictures of the views.
Na vrcholu Zróbek (615m) jsem se na slunci konečně nasnídal a přitom nafotil několik výhledů.
I also used a telephoto lens to take a close-up of the highest mountain in the Czech Republic, Sněžka (1602m) from the Polish side.
Použil jsem i teleobjektiv, abych si udělal detail nejvyšší hory České republiky Sněžky (1602m) z Polské strany.
In the meadows in which I was moving, I noticed a lot of broken trees. Which struck me as an interesting subject to photograph. And at the same time I thought that it must have been a strong wind, because it broke the birches, which are quite flexible in the wind.
V loukách ve který jsem se pohyboval jsem si všiml spousty polámaných stromů. Což mi přišlo jako zajímavý subjekt k fotografování. A zároveň jsem si říkal, že to musel být silný vítr, protože polámal břízy, které jsou dosti ohebné ve větru.
As I moved along the southern slope, I had a constant view of the Krkonoše mountains, so I composed them as a background to the various variations of the landscape that presented themselves.
Jak jsem se pohyboval v jižním svahu, měl jsem neustálý výhled na pohoří Krkonoš, tak jsem je komponoval jako pozadí k různým variacím krajiny, která se mi nabízela.
Until I stopped at one viewpoint where I could see the entire Krkonoše Mountains in my field of view. And so this panorama was created.
Až jsem se zastavil u jednoho výhledu, kde jsem měl celé Krkonoše viditelné v zorném poli. A tak mohlo vzniknout toto panorama.
In the village of Komarno, I was interested in a plaque that dates when this village was founded.
V obci Komarno mě zaujala deska, která datuje kdy byla tato vesnice založena.
Between the peaks of Baraniec (720m) and Skopiec (718m) I saw where I was going for the first time.
Mezi vrcholy Baraniec (720m) a Skopiec (718m) jsem poprvé viděl kam směřuji.
From the saddle I continued along the road towards the village of Radomierz. I was worried about walking on the road because I know what Polish drivers are like. But strangely they always slowed down and circled me in a big arc. Crossing the first class road was also a challenge because there was no crossing and so I had to use local intersections and quickly run over when there were no cars going in one direction. A driver from the other direction let me pass. When I saw in what style it worked at the intersection, I was glad that I survived it. Unfortunately, someone was not so lucky, because less than 10 minutes later, when I was having a snack on the bench, the firemen drove past me and a couple who just stopped there told me that there had been a serious accident.
Ze sedla jsem pokračoval po silnici směrem k obci Radomierz. Z cesty po silnici jsem měl obavy, protože vím jací jsou Polští řidiči. Ale kupodivu vždy zpomalili a objeli mě velkým obloukem. Překonání silnice první třídy byla taktéž výzva protože zde nebyl přechod a tak jsem musel využít místní křižovatky a rychle přeběhnout když nejeli auta v jednom směru. Z druhého směru mě jeden řidič pustil přejít. Když jsem viděl jakým stylem to na křižovatce fungovalo byl jsem rád, že jsem to přežil. Bohužel někdo tak šťastný nebyl, protože o necelých 10 minut později když jsem svačil na lavičce projeli kolem mě hasiči a jeden pár, který zde zrovna zastavil mi řekl, že se tam stala vážná nehoda.
I don't know what kind of strange place it was, but when I reached the train crossing near the village of Trzcinsko. Where I ended up waiting about 15 minutes because the light was red. When I finally got the train that kept the lights on. He drove through the crossing at a speed of about 20 km/h and thick smoke was coming from the undercarriage of one wagon.
Nevím co to bylo za divné místo, ale když jsem došel k vlakovému přejezdu u obce Trzcinsko. Kde jsem nakonec čekal asi 15 minut, protože svítilo červené světlo. Když jsem konečně dočkal vlaku, kvůli kterému světla svítila. Projel přejezdem asi 20 km/h rychlostí a z podvozku jednoho vagónu šel hustý kouř.
Therefore, I quickly crossed the Bobr River and disappeared into nature again as quickly as possible.
Rychle jsem proto překonal řeku Bobr a co nejrychleji zmizel opět v přírodě.
I was glad that Rudawski Park Krajobrazowy, an unknown landscape for me, was waiting for me. At first glance, it reminded me of the Jizera Mountains from the Czech Republic. Whether it was the height, the ground, or the composition of the forests.
Byl jsem rád, že mě čekala pro mě neznámá krajina Rudawski Park Krajobrazowy. Na první pohled mi připomínala Jizerské hory z České republiky. Ať už to bylo výškou, podložím, nebo skladbou lesů.
There were many different rocks, but I chose one called Lwia Góra (718m). From where there was a beautiful view of the surroundings and the entire top was made up of special stone formations.
Bylo zde mnoho různých skalek, ale já si vybral jednu, která se jmenovala Lwia Góra (718m). Odkud byl krásný výhled do okolí a celý vrchol byl tvořen zvláštními kamennými útvary.
When I saw the rock formations, I thought that there could be some interesting rock climbing. Which was soon confirmed to me, when almost every formation was occupied by climbers.
Když jsem viděl skalní útvary, říkal jsem si že by zde mohlo být zajímavé lezení po skalách. Což se mi za nedlouho potvrdilo, když skoro každý útvar byl obsazen horolezci.
But my plan was to continue further to the more deserted part of the park where the highest hill Skalnik (944m) was located, but I had to go through a beech forest, several viewpoints. A small swamp and a deep spruce forest.
Jenže můj plán byl pokračovat dále do opuštěnější části parku kde se nacházel nejvyšší kopec Skalnik (944m), ale to jsem musel projít přes bukový les, několik vyhlídek. Malou bažinu a hluboký smrkový les.
Skalnik was a peak overgrown with a deep old spruce forest. So it wasn't possible to camp here and there wasn't even the view I was hoping for with sunset approaching. And so I continued to the lower peak of Ostra Mala (935m). Where you could camp and I was definitely not alone and there was even a viewing platform on a rock.
Skalnik byl vrchol porostlý hlubokým starým smrkovým lesem. Takže se zde nedalo tábořit a nebyl zde ani výhled v který jsem doufal s blížícím se západem slunce. A tak jsem pokračoval k nižšímu vrcholu Ostra Mala (935m). Kde se dalo tábořit a rozhodně jsem nebyl sám a dokonce zde byla i vyhlídková plošina na skalce.
| Total distance traveled | Conquered peaks | Total altitude |
|---|---|---|
| 600,9 km | 57 | 30192 m |
During the third day, I covered the required amount of kilometers again and the resulting distance was 39 km. I climbed 2437 meters and visited 5 peaks. I spent the night at the highest altitude so far and probably the coldest frosty night so far.
Během třetího dne jsem opět překonal potřebnou dávku kilometrů a výsledná zvdálenost byla 39 km. Převýšení jsem zdolal 2437 metrů a navštívil 5 vrcholů. Přenocoval jsem v dosud nevyšší nadrmořské výšce a pravděpodobně i doposud nejchladnější mrazivé noci.