Pokračující pozornost věnovaná minulým příběhům vám ne vždy slouží ve jménu uzdravení, ve skutečnosti vás udržuje v místě bolesti.
Zní to divně, obráceně a vůbec, já vím.
Vím to, protože jsem dlouhou dobu věřila v opak.
Věřila jsem, že musím hluboce zpracovat minulé příběhy svých chronických nemocí a traumat, abych se uzdravila a posunula dál. I když je to do jisté míry pravda a nemůžeme jen tak procházet životem rychlostí, chci, abyste se zamysleli i nad tímto:
Někdy si myslíme, že nám bude nebo by mělo trvat dlouho, než se z něčeho uzdravíme, zatímco ve skutečnosti je to vlastně naše ego, které nás chrání před plným uzdravením a posunem vpřed. Někdy je pohodlnější sedět na místě bolesti, než z něj plně vystoupit a vstoupit do nové verze sebe sama.
Upadáme do prostoru, kde vlastně nikdy nemusíme udělat žádný krok, protože se "léčíme" a soustředíme se na to pod dojmem, že dole přijde změna, až budeme "připraveni".
Ale víte co? Tohle vás ke kvantovému skoku nepřivede. To nezmění věci ve vašem životě. To nevytvoří změnu nejen pro vás, ale ani pro vaše okolí, které milujete a na kterém vám záleží. To nezpůsobí, že se vaše nástěnka s vizemi stane skutečností nebo že se splní sen ve vašem srdci.
Co tedy uděláme? Můžeme jednoduše otočit vypínačem. Můžeme se kdykoli rozhodnout, že příběh, který si vyprávíme a který žijeme, už není naše pravda. Můžeme vstoupit do nové. Jistě, chce to čas, vyžaduje to práci a vtělení, aby to vydrželo, ale může to být vaše. Můžete otočit vypínačem a zbavit se dlouholetého procesu zahálení, kterým prochází většina lidí.
Můžete obejít roky mezery a vstoupit do svého vyššího já teď a dnes.
