Znáte to, zajdete si na pivko do města a pochutnáte si. Jedno, dvě, tři na pohodu, to první je většinou hlavně na žízeň a chuť začínáte vnímat tak od druhého. Zato po čtvrtém už tu chuť tak neřešíte.
Moje chuťové buňky, nebo pohárky chcete-li, prošly samozřejmě také svým vývojem. Pravda, po tanečních nešlo zajít na nějaký lahodný pivo, točily se Krušky, Starobahno, Gambáč...samá esa. Ale člověk byl rád, že mu někde nalili. Na fotbale nebo hokeji to taky neřešíte, stojíte dlouhou frontu, tak vypijete ledasco.
Pak přišly Svijany, první "mikropivovar", s chutí piva značně rozdílnou. Takovou...lepší, plnější, hořčejší. No ale i Svijany už nejsou vzorem nějakého pochutnáníčka, předběhlo je většina jiných pivovarů. Polička, Poutník, Kout, Kamenice atd.
Samotnou kapitolou mého pivního života byly svrchně kvašená piva. IPA, APA a podobné navoněné, hrozně hořké "speciálky". Jasně, nedají se pít celý večer, ale jak říká jeden můj kámoš, to je takový zákusek na závěr. A jo, na závěr to je fakt ideální, jedna dvě IPYčky. Lucky Bastard, i Primátor má krásnou IPU, Bernard má snahu, ale ne chuť. Samotnou kapitolou a dlouho na piedestalu vyhlížející je pro mě minipivovar Matuška a jeho IPY. Apollo Galaxy, Raptor, California....to je nádhera. U mě dlouho desítka na pomyslné stupnici 0-10.
Ale po poslední zkušenosti u mě Matuška klesl. Ne, že by se snad zhošila kvalita jeho piv, ale prostě má 9,9 z jistého jiného důvodu. Našel jsem nejlepší pivo na světě! Tedy pro mě, v mém měřítku. Samozřejmě to je IPA, to se dalo čekat.
Teď tedy ještě k tomu, co považuji za dobré pivo a co nikoli. Resp. podle čeho to určuji. No, mám na to takový žebříček, se kterým se Vám zde svěřím. Jako takový zlatý standard považuji Plzeňský Prazdroj, Plzeň dvanáctku (kdybych chtěl být puntičkář, tak spíš napíšu Plzeň 11', podle podílu alkoholu). Proto má Plznička na stupnici 6,18 bodů. Ideální hořkost, skvělá pitelnost, prakticky žádná kocovina druhý den, za mě dokonalé pivo. Tedy, dokonale průměrně výtečné pivo.
Co je pod Plzničkou, to je prostě horší. Jsou i piva, která jsou mezi 5 a 6,18 a ty jsou dobrá. Řekněme velmi dobrá. Bernard 12, Radegast 12, Gambrinus 12, Budvar 33 atd. Takové ty supermarketové pivka do pohody. Dobrá, neurazí, ale na pochutnávání to není.
Dole jsou levná piva, kyselá piva, piva bez chuti, Starobahna apod. V tom se není potřeba babrat, ty tak moc často nepiju a ani se k nim moc nehlásím. Černá, polotmavá, weizeny (ty si ale vyjímečně dám) apod.
Teď tedy ta vyšší část tabulky. Pivsony, na kterých si pochutnám. Jsou tu už výše zmiňované Kamenice, Poutník (ten osciluje někde mezi 6-6,5), různé IPA, klidně i výborné desítky!
Teď tedy zpět k mému silnému, nebo dokonce nejsilnějšímu pivnímu zážitku. Byl jsem v jednom "pivním baru" v Denveru. Na čepu asi 25 druhů piv, všech typů a barev. Ochutnal jsem jich hned několik, samozřejmě jsem se zaměřil na segment IPA, zkoušel jsem i mangovou IPU a pár dalších a potom to přišlo.
Dostal jsem ovocně-laděné pivo, žluté barvy, skoro to vypadalo jako kombinace džusu a burčáku, žádný průhledný zrzek! Dokonce v kelímku! Ano, moje nejlepší pivko jsem si vychutnal v kelímku!! Ale ta chuť!
Ovocné tóny se ladily s ideální hořkostí, každý doušek pro mě byl jako chuťový orgasmus a po každém "sipu" jsem zavřel oči a vydával podivné zvuky. Ano, tak dobré to bylo. Výborné! Nejlepší!!!
To pivo bylo tak výborné, že jsem se rozhodl o tom napsat článek. A možná i napíšu děkovný dopis majiteli pivovaru, protože někdo dokázal vyladit pivko k dokonalosti!
A ten někdo byl pivovar Odell Brewing. Se svým Hazel Tag Hazy IPA, 6% a IBU 38.
A co vy? Máte taky svůj vlastní žebříček? Které pivo je pro vás nejlepší?
