Co je Tvoje, to je moje a co je moje, po tom je Ti hovno... Znáte to?
Ať už podnikáte nebo jste v zaměstnaneckém poměru, máme v Česku jedno velké specifikum. To specifikum se týká zejména starších ročníků, ale bohužel někdy se přeneslo i mezigeneračně.
Budu mu zde říkat drobné obohacení.
Je zvláštní, ale stále velké množství lidí pracující na úřadech a v korporátech se rádi drobně obohacují.
Úplně běžné je, že slýchávám, že tam donesli rodiče toho a toho z práce balík papírů, jiní zase nářadí ze stavby nebo stavební materiál.
Zvláštní je, že se o tom normálně baví, nikdo se nad tím nepozastavuje ani to netají.
Úplně běžně se setkávám ve firmách mých kamarádů, že tam tyto lidi trpí a dobře to o nich ví.
Kamarád má hospodu, dobře profitující se skvělým jídlem, obsluhou. Prostě radost se zastavit.
Zaměstnanci si dělí spropitné a že jich není málo, jelikož skoro 1/3 hostů přes léto jsou cizinci, kteří tu jezdí poznávat krásy našeho města.
O to víc je zarážející, že se kuchař obohacuje. Každý týden cca o 10 kg masa.
Majitel to dost dobře ví, ale nechává to tak ze dvou důvodů:
Pravděpodobně až s další generací. Tak jako nám postupně vymírají komunisti, se bude měnit i kultura a v budoucnosti bude tohoto druhu obohacení ubývat.
S jakým druhem obohacení jste se setkávali / se setkáváte vy?
