Kdybych se zeptal,co se komu z vás vybaví, když řeknu „soutěže krásy - miss“, pak by si spousta z vás asi vzpomněla na touhu po světovém míru (nejspíše až po promenádě v plavkách, ale co naděláme). Z této „touhy“ se tak velmi brzy stalo pouhé klišé.
Když se zeptáte malých dětí, co by si přály, pak často neuslyšíte, žádná velká přání ani velká slova. Čokoláda, sladkosti, nová panenka, autíčko, domácí mazlíček, uzdravení kamaráda, něco malého pro rodiče, atd. Větší děti (dejme tomu na druhém stupni ZŠ) již budou mít jiná přání. Zde uslyšíme třebas o novém počítači, o dovolené u moře, o báječných šatech nebo botách, o úžasném autě a o mnohém dalším. Mladí na střední škole, přemýšlejí opět jinak. Přáli by si třebas zvládnout maturitu, dobrou brigádu, větší kapesné, bohatého muže, nádhernou ženu, někteří možná i dobrou práci po škole. Když opět o něco povyrostou opět se jejich přání mění. Úspěšná kariéra, vlastní byt či dům, vlastní auto, možnost cestovat, krásný chlap, bohatá ženská, shovívavý zkoušející a mnohá jiná přání nejsou u studentů ničím zvláštním. Ne všechny děti jsou stejné a stejná nejsou ani jejich přání.
Nebudu složitě popisovat proč, ale nedávno jsem se sám zamýšlel nad svými vlastními přáními a sny. Co bych si přál, kdybych chytil zlatou rybku a ona mi nabídla splnit jedno jediné přání? (Samozřejmě, že mě nejprve napadlo přát si nekonečné množství přání, ale to mi neprošlo. Jen jedno jediné přání.)
Kdysi bych si asi přál něco z toho, co jsem zmínil v předchozím odstavci. Snad bych si přál něco pro rodiče a sourozence, alespoň v to mohu doufat. Dnes však jsou má přání zcela jinde. Kupodivu bych si však nepřál nic jen pro sebe (vždycky jsem byl zvláštní – nikdy jsem se pořádně nenaučil jednat sobecky), v této chvíli bych myslel hlavně na svou rodinu. Napadlo mě lepší bydlení, zabezpečení pro budoucnost (zde se nejedná pouze o peníze, ale ano, jde i o ně), ale napadla mne i skvělá práce (podnikání se zde nevylučuje) pro mne, která by mé rodině onu lepší budoucnost zajistila. Samozřejmě mě napadla i skvělá znalost cizích jazyků nebo kvalitní vzdělání pro děti. Možností mne napadlo opravdu spoustu. Nakonec jsem však našel to, co bych si přál asi ze všeho nejvíce. Přál bych si bezpečné, klidné a radostné místo pro život našich dětí, ale i jejich dětí a dalších potomků. Místo, kde by se nemusely bát o své životy, o obživu ani o budoucnost. Místo, kde by mohly svůj život prožít klidně, radostně a naplno.
Ne, nebyl jsem si koupit rybářský prut a nezkouším ulovit zlatou rybku. Ale snažím se přemýšlet, jak svým dětem takové místo zajistit.
Pokuste se také zamyslet nad tím, co byste si přáli, kdyby vám zlatá rybka nabídla splnit jedno jediné přání. Přát si více přání nelze, rybka vám splní skutečně jen jedno jediné přání. Věřím, že se s ostatními podělíte také o důvody, proč si přejete zrovna to, co si přejete. (A také doufám, že všechny příspěvky neponesou název „Světový mír“.)Můžete si přát cokoli, fantazii se meze nekladou.
Výběrem tématu pro příští týden bych rád pověřil 
Na závěr něco pro inspiraci.
