V roce 1883 se přestěhoval z Plzně do Hranic na Moravě mladý, 24-letý zámečník Antonín Kunz a pronajal si kůlnu jako dílnu.
Začalo se mu dařit.
Za dva roky si pronajatou kůlnu koupil i s celou usedlostí. Začal v ní vyrábět čerpadla a větrné motory pro jejich pohon.
Za sedm let, v roce 1892 už kupuje další objekty. Dílna mu nestačí, tak staví továrnu. Továrnu!
A v roce 1897, pouhých 14 let po tom co přišel do města, si pro sebe staví reprezentační vilu na hlavní třídě a pár kilometrů za městem neogotický hrad Kunzov jako letní sídlo. Zaměstnává 530 dělníků a 54 úředníků. Jeho pumpy čerpají vodu nejen v Rakousko-Uhersku, ale i v Polsku, na Balkáně, na Blízkém východě, v Africe... Jeho firma nabízí kompletní vodovody, od vyvrtání studny až po poslední kohoutek. Vodovody Kunz jsou v neuvěřitelných 146 městech a 910 vesnicích. Kunz se stává c. k. dvorním dodavatelem a v oboru prakticky nemá konkurenci (jeho jediným rivalem je nějaký Sigmund v Lutíně - budoucí Sigma Olomouc). Kromě vodovodů a kanalizací zařizuje i plynárny a systémy ústředního topení.
A pak se mu v roce 1910 posraly dvě velké zakázky - vodovod pro zámek Konopiště (tam co bydlel arcivévoda František Ferdinand d'Este) a městský vodovod v Benešově. Do toho ještě havaroval jeho největší větrný motor "Samson" na velkostatku v Petrovicích u Benešova. Antonín Kunz, zvyklý na úspěch, ty zlé zprávy neunesl a spáchal sebevraždu.
Občané Hranic vytvořili akciovou společnost, která firmu Kunz převzala a držela ji nad vodou (což je trefné přirovnání, s ohledem na výrobní program) až do konce druhé světové války. Po válce firma Kunz přešla na krátkou dobu do národní správy a nakonec se stala součástí národního podniku Sigma Olomouc.
Historii hranické firmy Kunz mi připomněl kanál v Lipníku nad Bečvou.
