Published via Ecency

Given the date today, today's article will be in a slightly militaristic tone.

Today marks the end of World War II in Europe. The first photos show the memorial to the victims of the World Wars at the cemetery in Hranice na Moravě. A proud Czech lion on a pedestal looks down on the town and watches intently as we lead the way.

Vzhledem k tomu, jaké je dnes datum, bude dnešní článek v lehce militaristickém duchu.

Dnes si připomínáme konec 2. světové války v Evropě. Na prvních fotkách je památník obětem světových válek na hřbitově v Hranicích na Moravě. Hrdý český lev na podstavci shlíží na město a bedlivě pozoruje, jak to tady vedeme.

The inside of the memorial is a mausoleum - it contains the relics of 1,460 soldiers of many nationalities who died in Hranice during World War I. The inside of the mausoleum is militarily austere, but also militarily organized. Everyone has their place. And when the Archangel Gabriel blows his final trumpet, no one will be forgotten.

Vnitřek památníku je mauzoleum - jsou v něm umístěné ostatky 1460 vojáků mnoha národností, kteří zemřeli v Hranicích během 1. světové války. Vnitřek mauzolea je vojensky strohý, ale i vojensky organizovaný. Každý má své místo. A až archanděl Gabriel zatroubí k poslednímu soudu, nikdo nebude zapomenut.

Now we move closer to the present: the next photos show the headquarters of the 7th Mechanised Brigade, which represents the decisive fire and striking force of the Czech Army.

Nyní se přesuneme blíže současnosti: na dalších fotkách jsou budovy velitelství 7. mechanizované brigády, která představuje rozhodující palebnou a údernou sílu Armády České republiky.

Bez těžké brigády není armády.
Bez armády není vlasti.

The area around the headquarters is literally littered with memorial plaques and monuments. It represents more than 150 years of history of the army in Hranice na Moravě. Originally there were military schools, later barracks, a military base and finally the brigade headquarters. And it can be said (perhaps with exaggeration) that almost everyone who meant something in the Czechoslovak or Czech army studied or worked in Hranice na Moravě.

Okolí budov velitelství je doslova poseto pamětními deskami a pomníky. Představuje to více než stopadesátiletou historii armády v Hranicích na Moravě. Původně zde byly vojenské školy, později kasárna, vojenská základna a nakonec velitelství brigády. A dá se říct, (možná s nadsázkou), že skoro každý, kdo v československé nebo české armádě něco znamenal, tak studoval nebo působil v Hranicích na Moravě.

In front of the headquarters there is a monument to Czechoslovak artillerymen and a monument welcoming the Soviet army - the liberators of Hranice.

Před budovami velitelství je pomník československým dělostřelcům a pomník vítání sovětské armády - osvoboditelky města Hranice.

(Všimli jste si, že dělostřelec v boji má košili s kravatou?)

With today being a holiday, it was possible to visit some of the areas inside the headquarters. For example, the museum exhibition dedicated to the history of the army in Hranice.

Když je dnes ten sváteční den, bylo možné navštívit i některé prostory uvnitř velitelství. Například muzejní expozici, věnovanou historii armády v Hranicích.

In the corridor of the building there are, among others, portraits of several famous generals and ministers of defence who studied or served in these places.

Na chodbě budovy jsou mimo jiné portréty několika slavných generálů a ministrů obrany, kteří v těchto místech studovali nebo působili.

By the way - the corridor itself is interesting. It goes through several headquarters buildings and is about half a kilometer long when all the doors are open. It is said that one of the soldiers who served here, the multiple Olympic champion Emil Zátopek, used it for training.

Mimochodem - i ta chodba je sama o sobě zajímavá. Prochází několika budovami velitelství a když se otevřou všechny dveře, měří cca půl kilometru. Říká se, že ji pro trénink používal i jeden z vojáků, který zde sloužil - několikanásobný olympijský vítěz Emil Zátopek.

If you think that barracks interiors are always just military austere and unwelcoming, that's not necessarily true. Headquarters buildings hold some unexpected surprises. Representative spaces like the Hall of Mirrors or the Manes Hall could rival any palace.

Jestli si myslíte, že interiér kasáren je vždycky jen vojensky strohý a nevlídný, tak to nemusí platit vždy. Budovy velitelství skrývají i nečekaná překvapení. Reprezentativní prostory jako třeba Zrcadlový sál nebo Mánesův sál by mohly konkurovat i leckterému paláci.

We say goodbye with a look at the building and the flag of the 71st Mechanized Battalion "Siberian". I think its honorific name is a bit of light trolling to remind us that our country and our army, which is sometimes considered weak and not very significant, has in the past controlled a considerable part of Siberia.

Rozloučíme se pohledem na budovu a vlajku 71. mechanizovaného praporu "Sibiřský". Myslím, že jeho čestný název je tak trochu lehký trolling, který má připomínat, že naše země a naše armáda, která je občas považovaná za slabou a nepříliš významnou, v minulosti ovládala nezanedbatelnou část Sibiře.

Češi sice vypadají jako Švejci a pohodáři, ale raději je zbytečně nenasírat :)