V minulém díle jsem se zmínil o tom, že Rakousko a Německo měli stejnou melodii hymny. Nejprve na střídačku, v jednu dobu dokonce souběžně. A není to zase nic až tak neobvyklého.
Melodie polské hymny posloužila jako píseň Hej Slované, která pak byla státní hymnou Slovenského štátu i Federativní republiky Jugoslávie. Francouzskou La Marseillaise si zase krátce v roce 1917 zvolilo za svou hymnu revoluční Rusko.
Rekordmanem v tomto směru asi je hymna Velké Británie God save the Queen. Přestože je její autor neznámý, tak během let byla nejenom hymnou "Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a jejích dalších království a teritorií Commonwealthu a britských zámořských dominií", ale aspoň po nějakou dobu ji jako hymnu (i když samozřejmě s jiným textem) používalo i carské Rusko, Německé císařství, Spojené státy Americké, Švédsko, Lichtenštejnsko nebo Švýcarsko.
V současnosti používá stejnou melodii státní hymny třeba Finsko (Oi maamme, Suomi, synnyinmaa) a Estonsko (Mu isamaa, mu õnn ja rõõm). Tahle hymna má vlastně taky zajímavou historii. Melodie je původně německá, slova napsal finský básník Johan Runeberg nejprve švédsky a až dodatečně byla přeložená do finštiny a melodii přijali za svou i Estonci (a byla doba, kdy se za zpěv této hymny s estonským textem dala pořídit i jednosměrná jízdenka na Sibiř).
Má to své výhody - třeba při mezistátním hokejovém zápase Finsko - Estonsko je jedno, kdo vyhraje: hymnu zpívají všichni.
Umíte si představit, že by nějaký stát měl jako hymnu "Kde domov můj", s vlastním textem?
