Den se chýlí ke konci, začíná se šeřit. Jedete autem po úzké lesní asfaltce, nedočkavě vyhlížíte kemp Vítkov, který někde tady má být. Stíny se dlouží a poslední paprsky slunce se prodírají větvemi stromů. A začíná drobně mrholit.
A najednou se vedle vás na kraji temného lesa objeví tohle.
No co, nějaké roury, řeknete si. Bohužel fotkou se mi nepovedlo předat ani tísnivou atmosféru, která kolem panuje a ani měřítko. Ty roury totiž nejsou jen impozantní - to je slabé slovo. Jsou OBROVSKÉ - ta větší má průměr kolem dvou a půl metru. Vedle nich vedou schody a nějaké zarostlé kolejnice a celé to připomíná nějaké filmové kulisy. Verneovo Ocelové město a jeho obludné dělo namířená na město Dr. Sarrasina...
Ve skutečnosti je to součást téměř sedmikilometrové tlakové štoly, kterou těmito rourami teče každou sekundu tři tisíce litrů vody (maximum je 9 tisíc) z přehrady Kružberk do úpravny Vítkov-Podhradí, aby měl Moravskoslezský kraj co pít. Úpravna vody Vítkov-Podhradí zásobuje pitnou vodou 66 měst a obcí v oblastech Frýdecka, Karvinska, Novojičínska, Opavska a Ostravska, ale také Olomouckého kraje - Hranice, částečně až Přerov.
Vlastně jsou ty nějaké roury důležitá součást strategické infrastruktury a závisí na nich statisíce lidí.
