Tak jsem se dozvěděl, že hebrejština a litevština patří mezi jazyky, které prakticky nemají sprostá slova. Izraelci nadávají v jidiš a v arabštině, litevci si verbálně ulevují v ruštině, mladší generace v angličtině.
So I learned that Hebrew and Lithuanian are among the languages that have no obscene words. Israelis swear in Yiddish and Arabic, Lithuanians verbally relieve themselves in Russian, younger generations in English.
O té hebrejštině jsem to věděl už dřív. Je to nejspíš způsobeno tím, že od starověku, kdy byl zbořen Chrám a Židé byli rozptýleni do diaspory, až do poloviny devatenáctého století, se hebrejština používala především jako liturgický jazyk. A protože v modlitbách toho moc nenanadáváte, tak ta sprostá slova z toho jazyka časem prostě vymizela. Jak ale přišla o sprosťárny litevština, (a zda vůbec někdy nějaké měla), to netuším.
Když jsem chodil do firemního jazykového kurzu němčiny, lektor nám sliboval, že až budeme dostatečně pokročilí, tak nám jako součást výuky odhalí i tu temnou stránku jazyka. Protože k dokonalému poznání a ovládnutí cizí řeči prý patří i tohle. A když si partner při obchodním jednání uleví nějakým tím "Fick dich", tak ať aspoň víme, na čem jsme. Jenomže jakmile jsme se stali dostatečně pokročilí, tak nám vyměnili lektora za lektorku, a žádné odhalování se nekonalo.
Jak je na tom čeština? Někdy před pětadvaceti lety jsem zakoupil knihu Šmírbuch jazyka českého abeb Slovník nekonvenční češtiny. A musím říct, že tato kniha má potenciál značně obohatit slovní zásobu každého člověka, kterému byl argot, slang, expresívní čeština a hantýrka zatím španělskou vesnicí. Například nemusíte vystačit jen s čurákem, ale máte k dispozici dvě a půl strany ekvivalentů.
I když si myslím, že jsem po stránce slovního projevu velmi slušný a zdrženlivý, tak bohatá slovní zásoba v každém směru není na škodu. Člověk aspoň porozumí (ukázka z knihy):
Sanktusák jak zjara: na škéce pokrejvák že by moh mít mladý, parádně jetý kolombo a hózle jak z bulharskýho frcu. Štosoval tam šakala na šakala a pálil nizozemky jak zjednanej. Pak se zved že pude položit kábl no a tos měl vidět: zesral se jak diána než dorachotil na chynďák.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
(Byl to pobuda, jaký se vidí málokdy. Na hlavě měl příliš velký klobouk, na sobě chatrný kabát a kalhoty dávno vyšlé z módy. Pil jeden kalíšek rumu za druhým a lačně kouřil nasbírané oharky. Když se chystal odebrat za přirozenou potřebou, přihodila se mu zatrachtilá věc: vypustil výkal,než stačil doběhnout na toaletu!)
