Published via Ecency

Yes, frogs again. Nature photography is, among other things, about the photographer's limited control over the subject. It often happens that you set out to photograph, for example, mouflons, only to unexpectedly capture a bear or, in my case, frogs.

In my previous frog article, I focused on capturing images of toads swimming or at rest. However, today I had the opportunity to photograph these frogs engaging in the act of breeding.

Unlike mammals, where this biological feat is highly energetic and accompanied by a series of vigorous movements, frogs approach breeding in a much more relaxed manner. The male typically remains calmly perched on top of the female, and together they enjoy a serene and, one could say, leisurely experience.

This led me to ponder an intriguing question: how do these amphibians communicate their presence and readiness to the prospective partner? It seems that frogs and froggies simply do not concern themselves with such matters. Their instinctual and unassuming approach to reproduction sets them apart from more complex creatures.

Ano, zase žáby. Fotografování přírody spočívá mimo jiné i v tom, že fotograf si vybírá námět jen do určité míry. Často se stává, že jdete fotit třeba muflony a domů donesete medvěda.

Nebo žáby.

V minulém žabím článku jsem vyfotil ropuchy při plavání nebo při odpočinku. Dnes však se mi podařilo vyfotit tyto žáby při rozmnožování.

Zatímco u savců je tento biologický výkon velmi akční, doprovázený sérií usilovných pohybů, žáby si to užívají úplně jinak. Samec většinou klidně sedí na samici a celá dvojice si to užívá takříkajíc relaxačně.

Tak mě napadlo, jak jeden z partnerů pozná, že ten druhý už je? Asi je to žabám a žabákům jedno.

There is a toad (Bufo alvarius) in Central America that, when you lick it, gives you a psychedelic experience. I read an article about it, which said that there are a lot of tourists visiting the frog's habitat, but they are usually unable to identify the correct species of frog, so they lick everything they come across.

I didn't lick our frog. 😛

Ve střední Americe žije ropucha (Bufo alvarius), kterou když olíznete, tak z toho máte psychedelický zážitek. Četl jsem o tom článek, ve kterém se psalo, že do míst výskytu této žáby jezdí velké množství turistů, kteří však nejsou většinou schopni určit správný druh žáby, takže olizují všechno, na co přijdou.

Já jsem si naší žáby nelíznul. Proč taky...

By the way, it was once suggested to me that I was being unempathic when taking pictures. It's true that I captured these frogs in a very intimate situation without asking their permission or having them sign a model release. I hereby apologize to the entire frog community.

Mimochodem, kdysi mi bylo naznačeno, že se při focení chovám neempaticky. Je pravda, že jsem tyto žáby zachytil ve velmi intimní situaci, aniž bych se jich ptal na svolení nebo si od nich nechal podepsat model release. Tímto se tedy omlouvám celému žabímu pokolení.

Ještě post scriptum, neboli douška. Tento článek píšu v sobotu. A vždycky jsem sobotu považoval za nepříliš vhodný čas k publikaci. Nicméně, vytáhl jsem si čísla z HiveSQL, a zjistil jsem, že jsem se dramaticky mýlil. Od soboty do úterka je naopak velmi vhodné publikační období. Ve středu a ve čtvrtek mi začínají průměrné výdělky klesat, a jednoznačně nejhorší den je pátek. Bůhví proč. Někdo jiný to může mít třeba jinak, ale pro mě je černým dnem pátek.

A poslední věc, která mě napadla: kdyby Bůh stvořil létající žáby, byly by to trojživelníci?