Zhruba dvacet minut jízdy na kole od domu mám místo, kde se těžil písek a štěrk na stavbu dálnice. Člověk, když slyší slovo těžba, tak si představí zdevastovanou měsíční krajinu.
Nic není více vzdáleno skutečnosti. Po těžbě štěrku a písku zůstalo několik jezer, která i s okolím kypí životem. Na hladině jezdí kachny, pod hladinou se občas ukážou obří ryby. Ve strmých březích hnízdí vlhy (o kterých jsem tu taky kdysi psal). Na břehu se prohánějí zajíci. A kolem, kromě ptačího zpěvu, je většinou už jen ticho.
S oblibou jsem tam začal jezdit, když se potřebuju zklidnit a vyčistit si hlavu. A beru si s sebou foťák, abych trochu té přírody dopřál ostatním aspoň na obrázku. Ostatně, mnoho mých fotek přírody je právě odtamtud.
Tentokrát jsem fotil drobotinu z nejdrobnějších - včele, vose, čmeláke a muche. (Podle pana premiéra sice "chceme zase motýle", ale ty třeba až příště.)
