So there I was, on a lazy weekend afternoon, not really in the mood to do anything. But hey, doing absolutely nothing felt like a waste of time, too. So I told myself: “Why not paint something?”
I looked out my window and saw a blooming cherry tree (or maybe it was a sakura – who knows?), so inspiration struck. But let’s be honest, the average apartment complex isn’t exactly a painter’s dream. So I borrowed just the tree and plopped it into a simple landscape straight from my imagination.
I started with the sky, because honestly, that’s the easiest part. You just slap on some blue paint – deeper at the top, lighter as you go down. Add in a few clouds with a wobbly brush and some white paint, swirling it around until you’ve got some nice puffy shapes.
Next up: the grass. I had a couple of shades of green on my palette, so I just went for it and threw them all on however I felt like.
Now that the background was set, it was time for the main event – the tree! I started with the trunk and branches. Some might ask, “Why bother with the branches if you’re just going to cover them up with blossoms?” Well, the answer is simple: an artist needs to know what’s there, even if you can’t see it in the end.
Red, pink, and white – dabbed on until the tree turned into a fluffy crown of blossoms. The end was dotting some yellow here and there in the grass for dandelions, and scattering a few pink petals underneath the tree, just for that final touch.
To se mi takhle jedno víkendové odpoledne nechtělo nic dělat. Ale zase na druhou stranu, nedělat vůbec nic, to by bylo plýtvání časem. Tak si říkám: zase něco namaluj.
Z okna jsem viděl kvetoucí okrasnou třešeň (nebo sakuru), takže inspirace byla jasná. Ale prostředí průměrného sídliště není moc výtvarné. Tak jsem si vzal jen ten strom, a zasadil ho do jednoduché krajiny.
Začal jsem nebem, protože to je to nejjednodušší. Prostě to natřete modrou, nahoře nejsytější, a čím níž, tím světlejší. Pak nějaké obláčky. Štětec s bílou barvou a krouživými pohyby děláte oblaka.
Další krok je trávník. Na paletě mám různé odstíny zelené, takže se toho nebojím a nanesu to tam, jak to jen jde.
Pozadí tedy máme, a jdeme malovat strom. Napřed kmen, pak větve. Někdo si možná řekne, k čemu větve, když je hned vzápětí překryjí květy? Inu, důvod je ten, že autor chce mít povědomí i o tom, co není vidět.
Červená, růžová a bílá, rozťapkaná do podoby stromové koruny, to je vrchol tohoto díla. Pověstnou třešničkou na dortu je pak jen doladit trávník jakoby žlutými květy jako pampeliškami, a něco odkvetlých růžových lístků nastlat i pod strom.
And that’s it.
I managed to keep myself busy for about an hour, relaxed my body and mind, and even wrote a little post for HIVE… what more could I want?
And the painting itself? I’m probably going to sneak it onto the wall at work and see if anyone even notices 😁
A je to.
Zhruba na hodinku jsem se zabavil, odpočinul fyzicky i duševně, udělal článek na HIVE… co si přát víc?
A co s tím obrázkem? Asi ho na tajňačku pověsím na chodbě v práci a počkám, jestli si ho někdo vůbec všimne 😁
Thank you for taking the time to read this post, if you have any questions, criticisms or suggestions I would appreciate it if you would throw them in the comments box
