Ahoj dnes hodím post o mém zážitku u armády. Jelikož sem se dal k červeným baretům, tak podmínkou bylo i skákání ze všeho co má vrtule a křídla. Nikdy dřív sem v ničem neletěl a výšky mi dělají celkem problém. Takže výzva. První pokus nevyšel , bylo vybráno pár uchazečů ,a já jel jako náhradník do kurzu Výsadkové přípravy.
Toto zklamání bylo vykoupeno druhým pokusem a já nezaváhal. Kurz vždy začínal hrubým sítem, chceš lítat na padáku ? Tak ukaž jak umíš lítat po zemi.
Opičí výsadková dráha byla zrádná a hlavně když byla navlhlá. Tak se stala osudným mému kolegovi Plackovi který si o jednu z překážek zlomil klíční kost. Byl to tvrdý borec. Vydržel ještě v kurzu týden.
Další dny kurzu bylo ve scénáři se tak zvaně omlátit, neustále kotrmelce, skoky z výšky do písku a výsadkový trenažer ( lamač kostí). a podobné psí kusy.
Samozřejmě za 3 týdny výcviku bylo potřeba zvyšovat morálku kolektivu v místních hospůdkách. Samozřejmě po pracovní době.
Maturita byla pánové balení padáku, a hlavně velká odpovědnost.
Podepisoval ses pod to, a myslím že každý si přeje aby ho jeho padák snesl úspěšně k zemi. Bylo to pod dohledem instruktoru , takže dopadlo vše dobře.
Závěrečný týden jsme trávili na letišti v Prostějově , čekající na nás den D.
Mašina občas dolítla, ale se závadou, takže napětí upadlo , dnes se skákat nebude.
Neutekl jsem před tím , další den už stojím s padákem na zádech v MI 171š v 500 metru, a plnými kalhotami.
Přežil jsem a byl to sakra dobrý zážitek. A tak sem překonal sám sebe, svůj strach a posunul svoje hranice o kus víš, dostal pravomoc nosit červený baret a říkat si paragán.
Rád na to vzpomínám přátelé ale už bych do toho asi nevlezl , všeho moc škodí a zubatá je všude.. (a bolí kolena) .
Díky přátelé za podporu , snad se vám můj další článek líbil
Překlad GOOGLE TRANSLATION
Hi today, I'm throwing a post about my experience with the military. Since I joined the red berets, the condition was to jump from everything that has propellers and wings. I've never flown here in anything before, and heights are quite a problem for me. So a challenge. The first attempt failed, a few candidates were selected, and I went as a substitute to the Airborne Training course.
This disappointment was redeemed by a second attempt and I did not hesitate. The course always started with a coarse sieve, do you want to fly a parachute? So show how you can fly on the ground.
The monkey parachute track was treacherous, especially when it was damp. So she became fatal to my colleague Plack, who broke his collarbone by one of the obstacles. He was a tough guy. He stayed on course for another week.
The next days of the course were in the scenario of so-called beating, constant somersaults, dives from a height into the sand and a parachute trainer (bone breaker). and similar dog pieces.
Of course, in 3 weeks of training, it was necessary to increase the morale of the team in local pubs. Of course after work.
Graduation was the gentlemen packing the parachute, and especially a big responsibility.
You signed under it, and I think everyone wants their parachute to bring it successfully to the ground. It was under the supervision of an instructor, so everything went well.
We spent the final week at the airport in Prostějov, waiting for us on D-Day.
The machine flew up at times, but with a defect, so the tension dropped, it won't jump today.
I didn't run away before that, the next day I'm standing with a parachute on my back in MI 171š at 500 meters, and full pants.
I survived and it was a damn good experience. And so I overcame myself, my fear and pushed my boundaries a bit, you know, got the power to wear a red beret and call himself a paragan.
I like to remember my friends, but I probably wouldn't get into it anymore, it hurts a lot and it's jagged everywhere ... (and my knees hurt).
Thanks friends for your support, perhaps you liked my next article
GOOGLE translation.
