Když jsem byl malý, slyšel jsem sestru, jak si v kuchyni zpívá. Nedalo se to poslouchat. Zabručel jsem na ní, ať nezpívá. Že je to falešné a vůbec to neumí. Opodál stál můj otec. Usmál se na mě a říká: "Není důležité, jak člověk zpívá či zda to umí. Důležité je, že si zazpívá a dělá mu to radost." Ano. Sestra sice zpívala falešně, ale měla dobrou náladu a byla šťastná. A protože byla šťastná, byl šťastný i můj otec a moje máma.
Vlastně si vzpomínám, že jako děti jsme často se sestrou zpívaly. Doma s rodiči se pělo každou chvíli. U babičky a dědečka se pořádaly pěvecké koncerty. Výklenek v kuchyni bylo naše pódium. Stály tam a předháněli se, kdo toho více zazpívá. Asi to bylo hrozné poslouchat. Vždyť já vůbec neumím zpívat. Ale nikdo to nedával najevo. Babička s dědou poslouchali a měli radost. Upřímnou radost. A přidávali se k nám. A my se sestrou měli více a více radost a více a více zpívali.
Tyto vzpomínky se mi vybavily nedávno při schůzce s rodiči. Jako trenér jsem musel některým ambiciózním rodičům desetiletých dětí vysvětlovat, proč stejnou příležitost v basketbalovém zápase dostávají talentovaní hráči i ti, kterým to tolik nejde. Těžké bylo vysvětlit, že i toho méně talentovaného to baví. Na trénink chodí s úsměvem a chutí se něco naučit. Zahrát si a mít kolem sebe kamarády. Že jsou v tomto věku důležitější věci než vítězství v zápase.
Zeptal jsem se jich, zda si jejich děti doma zpívají. Někteří na mne udiveně koukali, ale všichni souhlasně přikývli. Pak padla otázka, zda si myslí, že umí jejich dítě dobře zpívat. Těch rodičů už bylo méně. Nakonec měli přiznat, kdo svému dítěti zakazuje doma zpívat. Nikdo ruku nezvedl.
Postupně jsme si vše vyříkali. A věřte, nakonec jsme si společně všichni zazpívali. A je jedno, že jeden tatínek bručel a dvě maminky zpívaly falešně. Všechny nás to bavilo. Nálada byla parádní.
Není důležité, zda člověk umí zpívat, tancovat, malovat, hrát fotbal nebo basketbal. Důležitější je, aby to dotyčného bavilo. Aby měl z toho co dělá radost a přinášelo mu to šťastné chvilky. A pokud to potěší i někoho dalšího, je jen dobře.
Přátelé, zpívejte, tancujte, malujte či sportujte. Dělejte to pro radost. A věřte, že se ve vaši blízkosti najdou duše, kterým to zpříjemní chvíle a potěší je to.
