Tento týden byl pro mě pořádným oříškem . Už 20 let jsem chodila do jedné a té stejné práce . Určitě si říkáte, že to je normální . Vždyť někteří si najdou práci a vydrží v ní až do důchodu. Já si myslela totéž. Dobrý kolektiv , peníze pravidelně na účtu, skvělí nadřízení . Až..... Až přišel den D . Den , kdy se vyměnil sám pan nejvyšší. Nový pan ředitel byl docela příjemný , chvílemi působil, jako by měl ze své funkce strach a nám všem spadl kámen ze srdce, že nám majitel neposlal žádného Hujera . To ovšem nemělo dlouho trvat a nastaly změny . Trochu se přitvrdilo . Teda přitvrdilo se tak , že lidé přestávali koukat na jistoty a pomalu jeden po druhém odcházeli jinam. Byla jsem na sebe pyšná , že jsem to ustála . Tenhle maraton však nevydrželo moje tělo . Najednou mi začali otékat kolena a má lékařka myslela, že je to vlivem prášků, které jsem brala na vysoký tlak. Když ani po dvou měsících nepřišlo zlepšení a já chodila v čím dál tím větších bolestech do práce, rozhodla jsem se navštívit ortopeda. Tam mě sestra oznámila , že mají plno a že mě může vzít až za další dva měsíce. V ten moment se mě chtělo vážně umřít . Další varianta mě napadla vzápětí , takže ne ortoped, ale chirurgie. Tam mě naštěstí neodmítli a vytáhly mě 2 deci vody z kolena . Tím začala má neschopenka trvající rok . Po půl ročním léčení se ale neustále tvořila voda . Nakonec zjistily , že mám prasklý meniskus . Další dva měsíce čekání na operaci a rehabilitace. Když už jsem se z toho teda konečně dostala a vrátila se zpátky do práce , spadla mi brada až na podlahu . Myslela jsem , že jsem si asi spletla budovu . Lidi které jsem znala, nahradila pracovní síla z dovozu !!! Vedení bylo nadšené z nových zaměstnanců . Nabízeli jim různé výhody jako třeba lepší smlouvy a pod . Hýčkali si je a dávali takový pocit důležitosti , až se někteří začali chovat tak , že nás vlastně přijeli osvobodit . Nejsem nepřející , ale mám taky přece nějakou tu hrdost, tak jsem začala rozesílat životopisy . Netrvalo dlouho a byla jsem pozvaná na pohovor . Slovo dalo slovo a já po 20 letech jistoty začínám znova od absolutní nuly . Asi to nebude dvakrát jednoduché , ale jsem připravená se s tím poprat .
