Ze hřbitovního kostela svatého Michala se rozezněl umíráček. Na pravdu Boží odešla čtyřiasedmdesátiletá “industriální učitelkyně” Anna Maria Scholastika Gartnerová. Byla jednou z prvních nebo dokonce první učitelkou v Poličce.
Ženy se do systému vzdělávání zapojily až v 17. století. Nejprve přivezly šlechtické rodiny do Čech cizinky, které pak učily mladé šlechtice jazykům. Později se objevily vzdělané dámy jako vyučující v soukromých dívčích vzdělávacích ústavech a nakonec i v hlavních městských školách. Zde už nevyučovaly cizím jazykům, nýbrž ručním pracím – hlavní náplni výuky dívek. V této profesi se realizovaly jen svobodné ženy či vdovy, neboť vdaná žena se měla plně věnovat manželovi, dětem a domácnosti. Učitelky zpravidla pocházely z velmi dobrých rodin, v nichž se jim dostalo dokonalé výchovy a vzdělávání.
Také Anna Maria měla dobrý původ. Narodila se 5. srpna 1729 v rodině pana Jana Antonína Tichého, městského syndika – přísežného písaře a znalce trestního práva. Rostla, až dosáhla dvaadvaceti let – věku, kdy ženy zpravidla vstupovaly do manželství. A Anna Maria nic. Zdá se, že pod čepec nechtěla. Asi měla se životem jiné plány. Možná už tenkrát živila v myšlenkách plán, stát se domácí učitelkou. Ať to bylo tak či jinak, zůstávala svobodná.
Pak otec zemřel a Anna Maria přišla o zázemí. Měla dvaatřicet let a chtě nechtě musela svolit, když přišel o její ruku žádat vdovec Ignác Gartner. Dne 3. srpna 1761 se v přítomnosti významných poličských osobností stala jeho třetí ženou. Posléze porodila dceru Kateřinu Annu Marii a syna Karla Antonína. Jenomže obě děti kolem druhého roku zemřely. A 19. května 1765 vydechl naposledy i její třiapadesátiletý muž.
Po necelých čtyřech letech strávených v manželství stála Anna Maria znovu před volbou, co dál. Zdědila nějaké peníze, takže o budoucnost se bát nemusela. Nějaký čas truchlila po manželovi a s hořkostí vzpomínala na děti, o které tak brzo přišla. Smutek časem přebolel a zůstalo prázdno. Čím naplní život teď? Rozhodla se. Plán z mládí – dostat se jako vychovatelka do nějak šlechtické rodiny – opustila. Ale měla dobré zprávy o tom, že v jiných městech ženy vyučují malá děvčata ručním pracím. Věděla, že na tohle stačí. Pozvala na oběd poličského pana děkana a po dobrém jídle mu vysvětlila svůj plán. Církevní představený zprvu váhal, ale když zjistil, že mezi poličskými měšťanskými rodinami má myšlenka příznivý ohlas, kývl. Na jeho popud přijala Anna Maria třetí jméno Scholastika a jako industriální učitelka působila v poličských hlavních školách několik desetiletí. Za přípravu do života a manželství jí vděčilo nepřeberné množství zdejších paní.
Rovněž Veronika Apolena (* 03.01.1732), sestra Anny Marie, se neprovdala. Čtyřicet šest let se starala jako hospodyně o provoz poličského děkanství a o jeho obyvatele. Zemřela 27. října 1815 v Poličce 58 ve věku 84 let.
