Včerejší vzpomínka.
Jeden z posledních slunečných podzimních dní. Jdu s pejskem luční cestičkou do kopce, za sebou slyším několikery kroky. S úsměvem se zvolna otáčím: "Dobrý den. Pustím vás dopředu, nám to jde pomalu." Oči dokončují oblouk...
"Zombie, zombie...", vykřičela do světa Sinead O'Connor. Jako bych je viděla. Prázdné tváře, vytřeštěné oči. Stará, suchá matka; tlustá středně generační dcera a kluk. Míjejí mě bez změny výrazu, beze slova.
Halloween letos přišel o něco dřív.