Jsem se zas nechala uvrtat do něčeho čemu se docela vyhýbám, protože se mi skoro nic nelíbí. Začla jsem koukat na seriál, už druhý po delší době, i když vlastně teď jsem začla koukat na třetí, counterpart a zatím to vypadá veleslibně. Nicméně už x let je tu boom seriálů a filmoví herci se toho začali účastnit také. Což dříve až tak neexistovalo, nebo šlo o vyjímky. Kvalitu seriálů to zvýšilo, nicméně to neznamená, že lačně hltám každý, který vyjde.
Jde o to, že jakmile narazím na něco co je vysloveně moje krevní skupina a není toho hodně, vrhnu se na to a fakt to sjedu celé, nicméně pak nastává to období kdy se čeká na další série a nebo další podobný počin, který nepřichází.
Je to taková dvousečná zbraň, člověk chce víc a víc a jen houšť a ono nic nepřichází. Je to jako s filmama, člověk se na ně kouká a říká si no jo fajn a dál? Nic. Mám ráda, když se můžu něco dozvídat, když mi to něco dá, když mi to rozšíří obzory, když mě to donutí se zamýšlet, nebo to ve mě vyvolává naprosto nové a nepoznané pocity.
Dokoukala jsem první řadu Mindhunter a jsem s toho naprosto na větvi, protože to je přesně to co jsem potřebovala. Jenže potřebuju víc a hned ..jenže jediné co momentálně vnímám je to, že jsem nešťastná a tak si říkám, že ten counterpart bude pěkný předěl. Ostatní seriály mě nezaujaly do takové míry, že bych s toho měla osipky a nemohla se dočkat dalších dílů. Ze stranger things mám trošku strach, že se to pokazí a proto mám obavu pustit druhou sérii. Mno to je asi vše co mám k seriálům:D Nicméně není nic lepšího než koukat na to jak někdo vyzpovídává sériové vrahy, přičemž sám vykazuje určíté tendence né scela "běžného" jedince....prostě nejvíc. Narušená mysl je naprostý strop a já to totálně žeru.
Jo a na counterpart me hrozivě moc potěšilo, že tam hráli na začátku GO. To mi udělalo fakt nesmírnou radost.