Já jsem tak neskutečně vytočená, že to člověk prostě nepochopí.
Někdy stačí fakt maličkato a v člověku to úplně bublá a vře a nejraději by si vzal baseballovou pálku a rozbil něco, protože ten tlak je fakt extrémní.
tak a tuto část jsem tu nechala hnít od předvčera a ono světe div se to přešlo a je mi skvěle ( sice přeháním, ale nemám potřebu ten text vůbec dopisovat nebo rozpitvávat a tlak přešel jako jarní deštík "zase přeháním, ale co už")
Na snídani se mi na talíři povalovala domácí buchta s domácími povidly ( normální povidla naprosto nenávidím a nikdy za živýho boha bych si je nekoupila páč sou prostě hnusný jo) a ta buchta byla pocukrovaná. Naslouchala jsem pečlivě jestli se mi nesnaží něco zdělit, nebo jestli mezi sebou nevedou jednotlivé části nějaký náramně niterný a zapálený intelektuální rozhovor, ale bylo to fakt trapné, mlčela buchta, mlčely povidla a mlčel i moučkový cukr, který jsem měla sto chutí narovnat do lajny a sosnout. No neudělala jsem to. Ale říkala jsme si, že možná pokud bych si tu lajnu cukru dala, možná uslyším o čem se baví.
Jakože no jo hrozně se těším na ten nepřiměřený tlak zubů, na ty sliny a pak ty šťávy jak nás totálně rozloží. Nemůžu se dočkat na tu tortůru, fakt ne, hrozně se těším až budu trpět pod tím neúměrným presem a koukej jak se na nás směje a ty velké ruky a jak se ty zuby lesknou a ona snad má s toho, že nás prožene tortůrou radost ...no já nevím já bych raději zpět do stavu vyzrálé švestky na strom.
NO jo jenže ovoce prej nemluví tolik co zelenina, takže eště že jsem neměla na snídani zeleninu. Páč takové masité šťavnaté rajče toho nakecá fakt hodně. Co na srdci to na jazyku. to aby se pak člověk před každým soustem omlouval a jen to drtil dásny a nezakousával se do toho jak neandrtálec.
A pokud někoho napadnou freše tak vůbec, to je tortůra ze všech nejhorší.
Si zkuste za plného vědomí vlézt do mixéru a čekat až se ten ďábelský stroj rozjede...
Chudák jídlo.