Přemýšlela jsem o čem, protože tohle téma je maximálně boží a hlavně má hodně rovin a může se pojmout fakticky všelijak. Moc hlubokomyslná být nechci, protože jsem dlouho nepsala a protože kdo by o to stál že:)
Nicméně jsem ještě zjistila, že má krátkodobá pamět je na dovolené nebo co, takže pokud se vám bude zdát, že už jste to četli tak jsem to pravděpodobně napsala již dříve, protože to bylo pro mě vážně přelomové co se vnímání týče.)
Mno tak úvod máme s krku ..
Když jsem byla malá (ano zase), tak kamarád od rodičů donesl čerstvě nakopírovanou várku VHSek s dalším nákladem teď už kultovních filmů nadabovaných jedním jedinečným českým hlasem.)
Naši koukali na filmy uvědoměle, takže když se dívali na něco co by nebylo pro mě vhodné a nebyl zrovna večer a já spala, dávali si záležet, abych nic neviděla, takže to bylo vesměs v době kdy jsem byla nucena jít ven nebo jsem byla zabraná do nějaké extrémně závažné a neodkladné činnosti a stejně i tak zavírali dveře. Vlastně se to stalo jen jednou jedinkrát (to co se stalo jednou jednikrát vyrozumíte následně) a od té doby přes den na filmy nekoukali.
No nicméně, tentokrát jsem byla doma zabraná do nějaké činnosti a oni jak se zjistilo následující den koukali na Poltergeist.
Nějak se stalo, že dveře nedovřely a byla tam skulinka. Já si toho všimla cestou s kuchyně, když jsem si šla pro šťávu. Takže jediné co mě napadlo, bylo se tam vsoukat tak, aby mě neviděli. Hned vedle dvěří byla obrovská sedačka, kde jsem se mohla skrýt. Mno se zatajeným dechem jsem se dívala a odkoukala jsem skoro celý film, říkala jsem si, že nechápu proč to tají, nebo proč mě nenechají taky koukat, vždyť to zas tak hrozné nebylo.
Po tom co se dokoukali a já se vrátila s pokojíku, kde jsem zaběhla před koncem, mě poslali ven na nutnou socializaci s dětma. Ten den jsem jezidla na kole a jak tak jedu potkám kamarádku a celé ji to vyprávím. Samo sebou na mě koukala s otevřenou pusou, protože jsem děj vylíčila barvitě a tvářila jsem se jako nejvíc boss protože to vlastě vůbec nebylo strašidelné a co furt ti dospělí mají a tak.
Jenže problém nastal, když se setmělo a rodiče mě šli uložit do postele ke spánku.
Proběhla pravidelná pohádka s vymyšleným alternativním koncem, políbení na čelo a obejmutí a prosím pěkně nikdy se nezhasíná lampička. Protože prostě stíny, protože fantazie a protože ježiš marjá musím to vysvětlovat?.)
No takže usnout mi šlo lehce, skontrolovala jsem to pod pod postelí zachumlala jsem se a odpadla. Nicméně jsem se vzbudila s bušním srdce a vyschlou pusou. Musela jsem se napít. Poléval mě studený pot, měla jsem husí kůži a srdce mi šlo vyskočit z hrudi. Mžourala jsem do pološera, protože ta lampička byla jen velmi mírně svítící a pokojík obrovský.
Jak tak projíždím a skenuju pokojíček všimnu si, že na skříni něco visí. No ano visel tam on. Stařík s Poltergaistů. Prostě si tam visel, zíral na mě a ani se nehnul. No tak na něj koukám, štípu se do ruky, pak na něj zase koukám a furt tam byl, několikrát jsem mrkla a neustále tam byl, sem tam hnul hlavou, byl hodně ve tmě, ale sem tam mu blýskly oči. měl klobouk a byl tak tichý. Já s polosedu zase lehla a peřinu jsem si natáhla až k očím, protože pravidlo číslo jedna je nikdy se neschovávat úplně pod peřinu. Byl tam semnou celou noc. Sem tam natáhnul ruku, někdy jako by chtěl vyjít směrem ke mě, ale nikdy to neudělal. Myslela jsem, že tu noc umřu strachem, vůbec jsem nespala, nebyla jsem schopná vyjít s postele ven ani na záchod ani za rodičema, ani rozsvíti. Prostě jsme to tam na sebe prozírali tu noc. Šel z něj chlad a strach a byl tak strašlivě potichu, tak strašlivě moc. Měl velký tmavý kabát s obříma kapsama a v nich měl zasunuté obří ruce, takže kdyby chtěl mohl mě vzít těma rukama za hlavu a vytáhnout s postele, kdyby chtěl. Naštěstí se mu nechtělo a já asi nad ránem odpadla, protože si nepamatuju kdy zmizel. Bylo fajn, že zmizel, protože jak jsem naznačovala mrkání ani štípání do ruky jej nikterak neohrožovalo:)
No a to je všechno.
Rodičům jsem nic neřekla. NIcméně od té doby nepodceňuju, žádný vizuální vjem, který mi kdokoliv předloží.
Taky šlo o mojí historicky první probděnou noc.