Delší dobu jsem nepsala, nechtěla jsem, protože by to bylo jen samé negativum a neoptimistické výlevy a tak.
Tohle pokud možno nechci dělat.
Takže, dneska jsem zase jela po delší době k psycholožce, minulé sezení jsem musela zrušit, protože jsem se fakt necítila.
Měla jsme vyhledané i nové spojení, ale to jsem nedala, protože je nové a i když by bylo kratší tak to nešlo.
Nicméně jsem jela klasicky a dojela, četla jsem si něco o psychonautech a když jsem zvedla hlavu, že si zapřemýšlím a představím něco příjemnějšího než přeplněné metro, viděla jsem jak nademnou stojí pán v péřovce (nechápu, měla jsem jen svetr) a na ruce měl takové ty malé kostičky s kterých se staví slovo a bylo tam napsané NO STRESS, tak na to koukám a začnu se smát a říkám si, že teda oká, budu se smát, tak jsem se teda usmívala a rozhodně jsem si vyměnila písničku v mobilu na nějakou lehčí a ne tak těžkotonážní. A ono to nějak zafungovalo, nebe bylo modřejší, sluníčko více svítílo, tráva byla zelenější a lidi usměvavější.
Proběhla i nějaká minimální sociální interakce a odcházela jsem s pocitem toho, že jsem zas pro jednou překročila svůj stín a že v podstatě to, že jsem neustále na tripu není nic špatného:)
Ještě k těm kostičkám, ve filmu first man tuším je scéna kdy armstrong hází stejné kostičky se jménem své dcery do kráteru na měsící, tak jsem si říkala, že to jsou ty stejné kostičky, jen se změnil nápis:) takže pardon kdyžtak za spoiler