Včera před sedmou hodinou večerní mě z běžného denního rytmu člověka nemocného virózou vytrhlo kvílené sirén. A tak jsem udělal z okna svého bytu tuto fotografii.
Zdaleka nejsou vidět všechna hasičská a policejní auta, která přijela a houkala. Jsou jich plné okolní ulice. Silný reflektor svítí na dvaadvacetipatrovou budovu bývalého hotelu SOL, přeměněného už před nějakými dvaceti lety na byty ...
Ty jo ... Kdyby to byl sebevrah, tak přijede jedna sanitka, jedny policajti. Postaví se okolo místa dopadu taková prefabrikovaná prozatimní zábrana a později přijedou koroner a pohřebák. To znám. Nemáme to na sídlišti každý den, ale už jsem to párkrát viděl.
Takže požár. V domě dvojnásob vysokém, jako je můj paneláček ... Nebo střelba, nebo rukojmí ...
Stydím se za to. Ale nepřed mě napadalo jít ven fotit. Až pak mi přišlo, že bych se měl začít modlit. Následně jsem otevřel okno, abych slyšel, jestli nebude amplionem nařízena evakuace sídliště.
A až teprve úplně nakonec jsem si pustil na PC praha.online. I když to celé v mé hlavě proběhlo asi během minuty, stejně si z toho musím vzít pro příště poučení, že je třeba změnit pořadí naléhavosti jednotlivých úkonů ...
I dozvěděl jsem se (text stahuji až dnes):
Co je teď správně? Bude se ten obří dům evakuovat? Mám si pozvat do bytu nějakou rodinu s malými dětmi? Nenakazíme je virózou? Mám jít ven s dekami a uvařit čaj do termosky? Nakonec bude nejlepší být on-line a čekat, co bude potřeba ...
Tak teda planý poplach ... Snad dvacet aut záchranného systému ... Ale zaplať Pánbu!
Co kdyby to ale bylo opravdu. Jsme jako společnost připraveni? Jsem já jako jedinec připraven? V jakém stavu je moje evakuační zavazadlo?
Vzpomínám si ... Je to nějakých dvanáct let, syn byl tehdy docela malý, sotva chodil. Naproti na patře bydlela paní z Tchajwanu. Měla dva syny v 
Moji sousedi odvedle, Ukrajinci, zadýmili patro. Něco blbě postavili v kuchyni. Paní z Tchajwanu stála z dětmi a evakuačním zavazadlem během pěti minut na parkovišti u PennyMarketu.
U nich na Tchajwanu se prý cvičení na téma tsunami, zemětřesení, tornádo, čínská agrese dělají dvakrát do měsíce ... Máme teda rezervy.
Zrovna já mám tedy v našem domě jako člen výboru SVJ na starosti hasiče a preventivní prohlídky. Mám vytištěný snad aktuální seznam obyvatel včetně telefonických spojení ...
Vím, kde jsou hasičáky, uzávěry vody a suchovody. Buzeruju partaje, aby nenechávaly žádný bordel ve společných prostorách domu, který by byl v případě požáru překážkou pro cokoliv. Ale že bych nařídil cvičnou evakuaci ... To mě ještě nenapadlo.
Nebo ve škole. My máme třikrát ročně cvičný poplach. Dvakrát evakuace a jednou invakuace (zabarikádování se v učebnách pro případ teroristického útoku, USB - útéct, skrýt se, bojovat ...)
Ale upřímně, je to fraška. Všichni víme, že je to jen jako. Kdyby se něco opravu dělo ... Tak nevím. Respektive ani nechci vědět.
Přílepek:
Zřejmě ne zcela ctihodní uživatelé Hive 
