Situace. Kamsi s kýmsi jedu. Autem. Cestou se někde stavíme, abychom ještě cosi cestou … Na deset minut.
Tam cestou mají rádi zvířata. Chovají čtyři psy a tři kočky. To je ostatně vidět i na zdech. Obrazy psů. Obrazy koček. Fotografie psů. Fotografie koček. Někdy někde jsou i fotografie dětí. Ale o těch to dnes nebude. Ani o obrazech, ani o dětech.
Vidíte kočku nahoře na schodišti. Rozhoduji se pořídit fotografii. Pro Actifit, nejspíš.
Vlastně … Rozehrávám antické drama. Tohle je expozice, neboli uvedení do děje. Co ještě potřebujete vědět, aby Vám budoucí kus dával smysl?
Zvířata jsou tu doma. Až na jedno štěně francouzského buldočka. Ten tu je pár dnů a vymezuje se vůči ostatním zvířatům. A ostatní zvířata se vymezují vůči němu.
A teď zcela nutně musí přijít kolize, zápletka, aby to celé o něčem bylo. Ono je předvídatelné, co se asi stane. Tak vidíte. Pes pod schody …
Kočka neprchá, kočka se rozhodne pro konfrontaci a vyrazí psu naproti. Demonstrace síly. Syčení, řev, vzteklé práskání ocasem, vysunutí drápku, sekání tlapkou …
Štěkot, vrčení, chňapání ... Ale mi vidíme situaci jen z pohledu psa. Co v tomhle odstavci popisuji, vnímá jen ta mourovatá kočka. Nebyl bych dobrý válečný korespondent. Moje fotoraportáž není objektivní.
Tak ne všechno se mi podařilo fotograficky zdokumentovat. Ale kam se naše drama posune dál? Nutně musí nastat krize, vyvrcholení. Co jí bude, tou krizí? Zakousnutá kočka? Pes s vyškrábnutým okem? Rozdrásaná majitelka, která se vrhne mezi obě běsnící šelmy, aby je před sebou ochránila? Požár nemovitosti, vpád mimozemnšťanů ... ?
Krize je tady. Žádná ze stran se nedala zastrašit. Majitelka pronesla něco v tom smyslu, že se mazlíčci musí nějak vzájemně porovnat a zvyknout si. Tak co teď? Jaké bude finále, tedy katastrofa, vyvrcholení děje?
Katastrofa, rozuzlení, je tady. Žádná ze stran se nedala zastrašit. Je po dramatu. Je to o ničem ... Následuje rozchod šelem. Bude se střet opakovat? Přijde nějaká neočekávaná peripetie?
Dostal jsem kafe. Ale takhle nemohu skončit ... Přijde katarze, tedy očista?
Všimli jste si už na prvním obrázku? Naši hlavní hrdinové nebyli na jevišti sami. Je tu ještě bílá kočka. Nejen ten, kdo uteče, vyhraje ... Taky se můžeme schovat.
USB - utíkat, skrýt se, bojovat ... Tak se máme chovat, jestliže školu napadne terorista. Ona je to vlastně úplně podvědomá reakce ...
Že jen zbabělec zůstane neutrální a kočka by se měla postavit na kočičí stranu konfliktu? Na to předpis neexistuje. Bílá kočka si vybrala roli neutrálního pozorovatele, svědka. Dá se z toho něco vyvodit? Ne ...
Takže antické drama se nekoná. Ze situace jsem vytěžil jenom těchhle pár fotek ... Vidět tohle Shakeaspeare, jistě dokázal napsat víc. Třeba sonet.
P.S.: Jarní únava střídá zimní depresi, nechci se mi vůbec psát. Jenom mi občas probleskne hlavou takováhle nějaká pitomost.
P.P.S.: Už se Vám také někdy stalo, že se Vám článek během psaní sám od sebe publikoval? Mně už podruhé ...
P.P.P.S.: Tak ať nejsem za tajnůstkáře. Jeli jsme z Prahy do Staňkova a ze Staňova do Pahy a cestou se v obou případech stavovali v Králově Dvoře.
