Bude to už čtrnáct dnů, co jsem se vydal na tříhodinovou exkurzi Prahou se skupinou ukrajinských žáků. Už jsem tomu věnoval dva příspěvky. A čas letí. Tak dnes to bude příspěvek na tohle téma poslední. Konečně dospěji k cíli, vrátím se s dětmi ke škole...
Posledně jsem skončil v Zeyerových sadech. A odtud se logicky vydáváme kolem Letohrádku královny Anny do Královské zahrady.
Co má a co nemá smysl vykládat turistům? Takový licencovaný průvodce v tom má celkem jasno. Chodí stejnou trasu i několikrát týdně a vykládá vždy totéž. Vykládá, co má odzkoušené. Ví, jak dlouho to bude trvat a jak to posluchače zaujme. A dost možná, že ani nic dalšího sám neví.
Já to mám trochu složitější... Takže o nástupu Habsburků na český trůn... To si nechám pro sebe. Že je to ukázková renesanční architektura, to jim řeknu. Že tu Rudolf II. choval lva, uvidíme... No, že Anna Jagellonská a Ferdinand Habsburský spolu měli 18 dětí, to je zajímavé. Ale je to důležité?
Tak hurá do bezpečnostního rámu! Děti z toho mají druhé Vánoce... Já do rámu nejdu. Prokazuji se svou European Pacemaker Identification Card... Čehož si děti všímají. Ptají se, jestli si nepotřebuji odpočinout...
Vsuvka. Jeden by řekl, jak jsou ty ukrajinské děti pozorné a empatické... Když ale přijdu domů, syn konstatoval, že mám velmi zdravou, až cihlovou barvu. Třeba jen nechtěly, abych jim umřel. Samy, v cizím městě, s mrtvolou...
S mým zdravím je to vůbec divné. Někdy se cítím dobře a vypadám špatně, přiřčemž tlak a puls mám... Jak kdy. Někdy špatný, někdy dobrý. Můj vzhled, pocit a hodnoty si dělají, co je napadne, nezávisle na sobě.
Ale zpátky k letohrádku. Tohle je socha Vítězství od Jana Štursy. Foto jsem si vypůjčil z https://www.drobnepamatky.cz/node/23633
Tak tuhle sochu, respektive její část, si vyfotila všechna ukrajinská děvčata... Sochy většinou ztvárňují nahé ženštiny, když už teda nahotu. Tak tady ne, tady je jednou co fotit i pro holky...
No a u toho zábradlí se naskýtá možnost mluvit o Daliborovi z Kozojed a Daliborce, o Černé věži, která je bílá... Tak teda:"Hele, Jelení příkop! Ona to bývala docela nedobytná pevnost!"
A jdeme zahradou. Je krásně. Všechno kvete. Nikdo nemá alergický záchvat... Pohoda. Na každém stromu popisek v angličtině. No, já na stromy nejsem. Oni asi taky ne. Nebo nejsou na angličtinu...
Fontány (zatím bez vody, bohužel...), Velká míčovna... páv! Ten se líbil asi nejvíc. Toho si všichni fotí svými mobily. Fajn. Chcete pávy, budou pávi!
Vycházíme u Jízdárny Pražského hradu, kolem Obrazárny to bereme na II.hradní nádvoří. Pravda vítězí, pan prezident je přítomen! Jedno z dětí se mě ptá, kdy se vyvěšuje tahle vlajka a kdy červené trenýrky... No, jo, no. Nepravidělně, nepravidelně... Nemáme čas a bežíme!
Šup na III.nádvoří. Chrám sv.Víta (Václava a Vojtěcha). Jo, echt gotika. Ty věže jsou z roku 1929. A dodělávalo se to i později... Ta socha sv.Jiří, to gotika opravdu je.
A kolem Starého královského paláce, Ústavu šlechtičen, kláštěra sv.Jiří... Vstupné do Zlaté uličky je 150,- na dítě. To jen čtu, stejně už nemáme čas...
Do zahrady Na valech jen nakoukneme. Kdepak jim ukazovat okno, pod kterým začala defenestrací Třicetiletá válka. Oni asi mají všech válek dost...
A po Starých zámeckých schodech na Klárov a šup do Valdštejnskíé zahrady. Líbí se pávi? Tady jich je... A taky červení asijští kapři, sovy...
Tady fontány beží. Ty peníze v nich, to je pověra... Kdo tam hodí minci, jistě se sem ještě vrátí. (Jedno děvče metá dvacku, jeden hoch korunu. Dokážu to interpretovat mnoha způsoby.)
A končíme. Na Malostranskou, s přestupem na Můstku zpátky na Palmovku.
Jestli se Vám to líbilo, tak příští středu jde kolega z Václaváku Královskou cestou od Prašné brány přes Karlův most na Hradčanské náměstí. Přespříští týden nejsem, pak zas něco spíchnu...
(Vím, že s kolegou půjde 14 dětí. Tak se snad líbilo.)
A tím tohle téma i sebe definitivně vyčerpávám...
