Prohnal jsem Tvé verše skrz ChatGPT a trochu upravil a vypointoval.
Vyšlo to takhle:

Sedím sám,
v pokoji tichém,
kde beznaděj sídlí.

Dívka nabízí mi smíření,
úsměv,
ale vše se zdá tak krutě bledé.
Nevím ...

Proč stále narážím sám na sebe?
Nevím ...

V hloubi duše tuším, že jsem slabý.

Co počít, když se v životě ztrácím?
Je na nápravu pozdě?
Život pálí a zraňuje,
i když se občas tváří vlídně.
Zasloužím si štěstí?
Nevím ...

Toužím. Snad příliš.
A tak mě proud života unáší,
někdy tiše,
jindy jako dravá, nelítostná řeka.
Sedím sám.
A nevím ...

Používáš někdy ChatGPT? Pro inspiraci dobrý.