Přidávám k tématu týdne jako velmi volný přístavek... Ale už když jsem psal o soužití člověka s užitkovým zvířetem, tak mě napadlo dát tomu odstavec. Nakonec to nebude odstavec, ale celý článeček...
Tak tedy. Když se na bitevních polích začali vedle vojáků z venkova objevovat i vojáci z měst, tak si velitelé brzy všimli, že ti z města mají potíž vrazit někomu bodák do břicha...
Já to také umím jen teoreticky. Bodákem se nebodá do prsou, tam jsou žebra. Bodák je křehký, mohl by se zlomit. Vrážíme ho zásadně do břicha a po bodnutí s ním v ráně otočíme... Tak nějak je to v Bojovém řádu naší armády... Ale uměl bych to v praxi?
Speciální jednotky tohle nacvičují. Na pytlích s pilinami. Ze začátku. Ale pak přejdou na pytle naplněné prasečími střevy a krví... Protože při operaci nebudou píchat do pilin, ale do živého. A bude stříkat krev a potečou střeva. Tak aby si vojáci zvykli.
A nevylučuju, že si někteří hodně speciální komandos vyzkoušejí i útok nožem na živé zvíře... Nejspíš na prase. I když prase nemá oblečení. To by pak asi k výcviku byla lepší ovce... Nejhůře se prý nožem zabíjejí strážní v plášti...
Ale hurá k lovcům. Skoro každý lovec má prý napoprvé problém s kořistí. Třesou se mu ruce. Cožpak dneska. Zabíjíme na dálku. A když kořist uteče, hlady neumřeme. V pravěku a u loveckých komunit vůbec bylo zvykem učit děti zabíjet jaksi dopředu, bez rizika. Mláďata.
Když lovci zabili dospělý, nebezpečný, kus, donesli do tábora mládě, pokud bylo. Jaksi se předpokládalo, že ho chlapci umučí. Taková hra kočky s myší... I kočka tu myš vlastně mučí. A při tom trénuje lov. Staré kočky nosí myšky koťatům... Nenávidíme proto kočky?
Protože až se lovci střetnou se srstnatým nosorožcem nebo jeskynním medvědem, tak už se mladému lovci ruka třást nesmí. Jde o život celé tlupy. A roztomilé medvíďátko pak přineseme do tábořiště...
"Poturčenec horší Turka!" Znáte to přísloví? Poturčenec je janičár. Původně křesťanský chlapec. Který byl odveden v rámci daňového břemene v útlém dětství do Osmanské říše. Tam převychován na muslima a kvalifikován na vojáka. Při zakončění výcviku se trénovalo zabíjení na válečných zajatcích... Ostatně Sparťané tohle praktikovali už dva tisíce let nazpátek.
A co je krutější? Zabít zvíře, nebo člověka? Ona je to otázka účelu... A my jsme všežravci. My to v sobě všichni máme. Jako ty kočky. Hrát si s kořistí. Teda kluci. Dejte holce klacík, bude ho oblékat, chovat a mluvit na něj. Dejte ho klukovi. Bude s ním šermovat a mířit.
Jenomže jsme civilizovaní lidé. Už kvůli svému přežití zvířata mučit nemusíme. Máme vůli. A když ještě ne děti, tak dospělí, kteří za děti zodpovídají. Mučení je zvířecí pud. A pud se dá krotit...
Ale co je to mučení? Každoročně se konají protesty proti Velké pardubické. Milovníci koní proti milovníkům koní... Cožpak dnes potřebujeme týrat koně tím, že na nich jezdíme? A skáčeme přes nebezpečné překážky?
A co cirkusy? Jsou etické? A zoologické zahrady... Konec konců domácí chov pro radost... Já myslím, že by se našly argumenty proti.
Závěrem. Ani krutost není lidskému druhu cizí. A někdy je i funkční... Ale kdy, to je na svědomí každého lidského jedince.
