Ráno jsem se vzbudil bolestí. Pokoušet se cvičit se synem byla evidentně hloupost. Některé věci má člověk dělat buď často, nebo vůbec. Tak pro příště...
Jedna moje kolegyně tělocvikářka, vicemistryně Evropy ve skákání na trampolíně, říkala, že od jistého věku se člověk musí před rozcvičkou rozcvičit, aby si neublížil. Což já jsem teda neudělal. Dřív mi to procházelo... Ale dost o tom.
V metru se rozdávalo Metro. Ten Babišův deník. A k tomu jela reklamní akce. K Metru Kozel Nealko.
Starší paní s reklamním kloboukem na hlavě mě zastavila: "Mohu Vám nabídnout Nealko pivo?" Blahosklonně jsem svolil. A zasténal bolestí.
"A mohla bych Vám nabídnout dvě?" Opět jsem velkomyslně souhlasil.
No a v práci za mnou přišla kolegyně, že jí v metru vnutili pivo. A ona nepije. Tak jestli bych byl tak ochoten... Byl jsem tak ochoten.
A pak přišla další kolegyně... Ale abych se neopakoval. Přišel jsem domů a už před mým příchodem byla lednička plná nealko piva. Manželka také jezdí metrem... A její kolegyně také. A nevezměte si zadarmo, i když nepijete... Ona mám přece manžela.
"Dobré prase, všechno spase," říkával můj nebožtík dědeček. (A dodával: "Ale brzo chcípne...")
Tak jenom doufám, že ta tekutina bude k pití...