Aspoň to tvrdí moje nejdražší žena. Hádat se s ní jednak nemá cenu, jednak je to příliš vysilující, takže má pravdu. A při tom zůstane.
Kdyby bylo na mě, tak bych si buď četl, nebo sledoval na Youtube nějaký hezký pořad o historii nebo přírodě. Což se nejlépe vychutnává se sklenkou vína v ruce. Nebo bych chodil na procházky Prahou, po muzeích, galeriích, výstavách... Případně bych jezdil po památkách vlakem. V těchto případech s sebou čutoru s alkoholech nenosím a opíjím se toliko zážitky.
Jenomže není na mně. Mám rodinu. Mám nějaký majeteček. To obojí vyžaduje péči. Takže musím zatnout zuby a dělat i to, co nepovažuji za své životní štěstí.
Syn chce být najedený, oblečený, umytý a vypraný. Mít hračky a nějak se zabavit. To mu poskytuji. Manželka vyžaduje zhruba totéž. Když ji nebere artróza, umyje se sama.
Taky domácnost musí fungovat. Když něco nesvítí, kape, blbě pere, zkrátka nefunguje jak má, tak je mým úkolem zajistit, aby to fungovalo. Něco opravím sám. Tak na úrovni výměny vodovodní baterie nebo objímky u žárovky či vypínače. U elektrospotřebičů tak vyměním šňůru... Pájku sice doma mám, ale to už mě opravdu žena musí hodně prudit, abych něco pájel...
Maluju tak jednou za pět let. Syn strašně omatlává zdi. Mohl bych každého půl roku, ale že bych se na to při své lenosti nevykašlal... Navíc jsem před rokem a půl byt částečně svépomocí rekonstruoval. Nové podlahové krytiny, elektřina do mědi, nová futra a dveře, nová kuchyň. Elektrika je v panelu, ne v lištách. A přes to perlinka a nová omítka. Měl jsem na to jednoho Ferdu Mravence, práce všeho druhu. Sám jsem byl k ruce. Dojeď pro..., rozmíchej, oškrábej, podrž, přines, podej...
Auto mám taky na strosti. Ale on to byl 14 celkem držák. A když Vám prasknou tlumiče a péra, nabo se ve stovce srazíte se srncem, tak byste se s tím většinově asi taky obrátili na servis, ne?
Taky je dobře vydělat něco peněz. Snažím se vydělávat z domova. Když se zrovna nevěnuji rodině. Prostě domluvím ročně pár obchodů. Nebo něco někde vyspekuluju nebo vyšpekulíruju. Přiznám se, taky trochu pronajímám a podílím se někde jako tichý společník. Jsme lidé skromní a moc toho nepiotřebujeme.
Ještě jedna věc pro pobavení. Když manželce něco nefunguje, strčí mi to do postele. Abych to spravil, nebo zajistil náhradu. Když se jí nějaký předmět znelíbí a chce ho dát do sklepa (mezistupeň k likvidaci), taky mi to strčí do postele.
A komentář k obrázku. Tchán a tchýně se švagrovou žijí na venkově. Sekám jim zahrádky. Asi 1500 m2. Kosou. Mám to místo posilovny. Mají tam asi deset ovocných stromů a sem tam nějaký keř. Trochu to prořezávám. Nejsem ve výchovných řezech odborník a ty stromy jsou přestárlé, ale co čouhá tak vysoko, že na to nedosáhnu ani ze žebříku, to uříznu. A kam nemůže slunce, tam to taky prořežu.
Zdělal jsem tam těch pár záhonků, které vidíte. Tři rajčata, vpředu čerstvě zasetá mrkev, uprostřed už leze ředkvička, ještě neleze kedlubna, vzdaju už kvetou jahody... Můj děda by řval smíchy. On obhospodařoval 15 hektarů a mlynařil. Máme jenom 15 slepic. Spíš pro to, aby father and mother in law nezakrněli. Trochu hokynařím s vejci.
Jo PC a mobil. Strašně mě to nebaví. Mobil mám na SMS a telefonování. Jo, má asi i jiné funkce. Ale na buzení je budík, na focení foťák a pro navigaci papírová mapa. Ale nouze naučila Dalibora housti. Když mi odešel na PC HD, tak jsem se holt přilogoval na wifinu z mobilu. Už nevím jak. Když se mi PC zaviruje, tak si ho odviruju. A když mi odešel ten disk, tak jsem si tam strčil nový. (Data ze starého zachraňoval kamarád. Já ty programy doma nemám...)
No, jsem prostě člověk líný a nešikovný. Co mě nebaví, do toho se nehrnu. Psal jsem nedávno (půl roku), že nám na střechu serou holubi. Ukazuji naše řešní. Já výšky nemusím, ale když to musí být...