Barokní katolík by si pod tímhle pojmem představil něco trochu jiného, než o čem chci dneska psát. Pro něj to znamenalo zemřít smiřený s Bohem.. To jest vyzpovídaný a s obdrženým rozhřešením.
Lámání kolem nebo upálení, to nebylo to nejhorší, co jste mu mohli provést. Daleko strašnější bylo odepřít mu před smrtí kněze... Tak o tom dnes ne.
Jan Lucemburský. Tady už přihořívá. Většina historiků se domnívá, že jeho smrt u Kresčaku byla řízená sebevražda. Nicméně menšina připouští, že útok slepého krále s koněm přivázaným ke koním jeho doprovodu mohl mít i čistě vojenský smysl. Že král Jan útočil v situaci, kdy ještě mohl uspět a otočit průběh bitvy.... Ale hodnověrných zpráv je málo, abychom si udělali nějaký jednoznačný závěr.
U Nelsona je to jiné. U Nelsona, ne u admirála Horatia Nelsona. Psát o někom jen pod jeho příjmením byla, a asi i je, v britských novinách pocta. Znamená to, že zmíněná osoba je natolik proslulá, že cokoliv nad její příjmení je nadbytečné...
Nelson si svoji smrt vybral. U Trafalgaru se přiblížil k nepřátelské lodi na sto metrů a se všemi svými řády a vyznamenáními na admirálské uniformě se vystavil na můstku palbě z nepřátelských pušek. Dosáhl svého. Do učebnic dějepisu vstoupil jako vítezný admirál, který zpečetil osud napoleonské Francie.
Kdyby se vrátil domů jako živý admirál, skončil by ve vězení pro dlužníky. Jeho duševně nemocná choť totiž rodinu astronomicky zadlužila. Hrdina, nehrdina, Nelsona by čekal neveselý osud... Kterému unikl.
Ano, proč chce jet náš pan president Zeman do Číny? Myslím, že o kandidatuře na další volební období už nemůže být řeči... Zřejmě chce vstoupit také do učebnic dějepisu. Přinést nejvyšší oběť česko-čínskému přátelství... Třeba nám pak Číňané zapůjčí do pražské ZOO pandu, jejíž pavilon ponese Zemanovo jméno....
No, nevím... Teoreticky platí zákaz cestování do Číny i pro pana presidenta. Ale president může kohokoliv amnestovat... Tedy i sám sebe. Jsem zvědav, jakým gestem se s námi chce rozloučit.
A ještě taková maličkost mě napadla, když jsem četl 
Našel se masový hrob z období nějakého moru. Mám intenzivní pocit, že to bylo z 15.století a že to bylo ve Vratislavi. (Wroclav, Breslau.). Ale úplně jistý si nejsem.
Čím si jistý jsem, že jedna z exhumovaných koster měla u pasu přivázaný kožený váček a v něm 147 haléřů. Což byly tehdy nejdrobnější mince.
Podle kostry a zbytků oblečení byl jejich majitel dlouho před smrtí ve velmi zbědovaném stavu. Pravděpodobně žebrák. Jeho mince byly snad ze všech zemí Evropy a z relativně dlouhého období. Muž musel mít velký akčí rádius a projít žebrotou velký lán světa... A chodit desítky let. Přičemž zjevně neutrácel...
Tak to byl podle mě pan Hodler! Věřím, že v okamžiku smrti slastně svíral svůj kožený váček, který si vzal s sebou do hrobu... No, osobně bych dal přednost tomu střádat si svůj poklad v nebi, kde nežere rez a nekazí mol... Ale byla to jeho svobodná volba.
Já se snažím o poklad v nebi a nezanedbávat při tom ani ten na zemi, Ne, abych si ho vzal s sebou do hrobu. Abych zajistil následující genrace Krakonošova rodu... Jako mi něco odkázaly i generace předchozí.
Takže propad světového trhu vnímám. Jsem jím také postižen... Ale cítím, že jsem se na něj připravil jak nejlépe jsem uměl. Akcie padají, nemovistosti je budou následovat. I kryptoměny, i zlato... Ode všeho něco mám. Teď je asi nejlepší držet hotovost a nakupovat. Respektive ještě trochu počkat a pak nakupovat... Asi cokoliv z jmenovaného.
Ale slíbil jsem synovi startovní byt, až mu bude osmnáct. Nějaký 1+1, tak 40m2, v Praze. Teď bych za něj vyplázl přes tři miliony. Spíš ještě o půl víc. Tak doufám, že příští rok bych ho mohl mít tak polovinu... Tímto směrem se ubírá mé finanční plánování. Myslím, že to bude bezpečnější než třeba nakoupit steem....
Samozřejmě, podmínkou je se dožít. On je virus prevít. RNA je věc živá a proměnlivá, může ještě zmutovat v něco velmi obludného...
Tak všem přeju, abyste prošli následujícím obdobím bez ztráty desítky (Pamatujete ještě někdo na soutěž Deset stupňů ke zlaté?). Případně, abyste dokázali využít situace podle svého zájmu.
