Karkulka
Jdu lesem, sníh mi pod nohama praská,
jako když vlk kouše kosti, maso tláská,
má čenich od krve…
Proč jsem se jen oblíkla tak nápadně?
Jsem jako rajská omáčka.
Jsem jak krvavá flákota, co zrovna řve:
„jsem tady, sežer mě!“
Vidí vlk barevně?
Babička už ne.
Babička mě pozná po hlase a po karkulce.
Až mi zvuk zavytí uřízne krok,
zůstanu stát, nebudu se hýbat,
nebudu dýchat a nebudu se dívat
a pak se ozve:
,,Karkulko, odlož ten košíček
a pojď se líbat!"
