Opevnění ČR by nebylo na houby, kdyby naši zbabělí politici necukli a nevzdali se rovnou a bez boje. Ano, tu bitvu bychom téměř určitě prohráli, ale mnohem snadněji bychom pak vyhráli válku. Po mobilizaci měla ČR připraveno na útok milion mužů ve zbrani, kvalitní výzbroj, letadla, děla. To by nebylo jako v Polsku, které stálo proti německým tankům na koních a se šavlemi (a přesto bojovali).
Historie nezná kdyby, ale přeci jenom, kdybychom se bránili:

1. Německé armádě bychom řádně pustili žilou, tehdy ještě nebyla tak silná jako později. Wehrmacht by to zdrželo od jiných útoků o celé měsíce, což by zároveň znamenalo více času na přípravu pro obránce napadených zemí a tedy opět vyšší ztráty Německa hned zpočátku. Ty měsíce času hodně chyběly třeba Belgii, ale zejména Británii, která se na válku začala připravovat pozdě.
2. Měli bychom čas zničit nebo přestěhovat továrny, zejména zbrojovky, vojenské sklady a další podobné věci: samotná Škoda Plzeň tehdy produkovala více děl než celá Velká Británie dohromady. Tyto české zbraně v rukou německé armády pak zabily stovky tisíc lidí po celém světě včetně samotných Čechů a Slováků (Tobrúk, bitva o Anglii…).
3. Všechna československá letadla mohla přeletět ke spojencům a zapojit se do dalších bojů: takto padla do rukou Němců a opět jen posílila beztak silnou německou armádu. Jak se ukázalo, letadla byla pro úspěch či neúspěch v této válce klíčová a třeba Británie zpočátku měla letadel málo.
4. Politicky by nás nás západní země okamžitě začali brát jako spojence (podobně jako Poláky); když jsme se vzdali bez boje Německu, tak trvalo několik let, než začali politici USA či UK uznávat a důvěřovat české exilové vládě spol. A jak se ukázalo po válce, jejich nedůvěra k Benešovi byla oprávněná, byl to bezpáteřní slaboch, což je zřejmě česká tradice.