Tolik argumentů pro ultimátní bohorovnost, kolik jsem jich nastřádal za život já, nepotkáte každý den.
Říkám tuhle větu první, protože ta je vtipná.
Druhá půlka pravdy je, že pro větší bohabojnost nemá taky skoro nikdo.
Vychází mi z toho ale to, co říkal pater Janata: "V lásce není strachu."
Někdy se rouhám, ale i v mé Obecné teorii naivity se podle bratra Efraima říká: "Provokuj Boha na jeho vlastní půdě: V lásce."
Jsou tam kousavé argumenty, odvážné a sprosté, ale to se všechno smí, v lásce zejména, provokování mám na zamilovanosti nejraději a tak chci psát její jméno s X, ona se nezlobí, protože ví, že mi došlo, co je zač, z toho co hraje a to pro ní může udělat zejména skladatel.
Miluju Xeňu Nykyforenko a troufám si říct, že o lásce něco vím, v mé tvorbě má místo (Místo je zde pro mnohé druhy paradoxů a láska ta paradoxní být musí, jako Bůh sám, já umím třeba i Mobiovu pásku zhudebnit a když se řekne, že existuje trojrozměrný objekt jen s jednou hranou, tak je to vtipné i hudebně pro slova 'hranq' a 'hraná', jen si říkám, jak takříkajíc politicky namotivovat lidi na jednu stranu (to Mobiova páska také dovoluje)).
V každém případě můžu vždy říct, že já vládnu slovem a to každý neumí. Ve svých očích už druh krále jsem, jen tu máme pořád Republiku (zbořit přes zbuření a bude dobře).
