Název článku odkazuje na autora:
Hele, v 24 běží pořad o Bílé hoře, nevím, proč se říká poprava pánů, nevím proč bylo zrovna tohle (náboženství) tak konfliktní.
Přátelé, prostě jsem nevěděl, že jste mě do té anarchoparty taky vzali, i když jsem tam skoro nikdy nebyl.
Nemstím se, jen mě zajímá, proč, když chci dneska studovat hudbu a publikovat hudebně teoretické (kunsthistorické) články potřebuju kryptoměnu...
Oni by mě tam na škole nechali a šlo by to, mě jen přejde chuť, když se řekne povinnost. Dušek mi vykládal, že jsem si měl zjistit, jak vysoká škola funguje, než jsem na ní šel (a že mě za ručičku nikdo po chodbě vodit nebude.) A ejhle: Na ČVUT jsem šel na první hodinu s tátou za ruku, aby mě tam dovedl a šlo to. Hlídá mi i rozvrh do školy, není toho ale zas tolik, jen než si to zapamatuju, tak je rok u konce.
Hele: Je mi těžko, když vidím, kolik lidí se ručníma zbraněma prohrálo tenkrát, ale tátovi (komu, čemu) šachy docela jdou.
Jen aby bylo jasno: Je konzervativní a znalej a deskovky hraje dobře, v šachách mu vysvětluju 'proč 'co'' a dnešní jeho hloupá chyba byla alespoň za cenu nebezpečného odkrytí krále, který někdy v mém dětství (ten černý) ztratil z koruny kříž.
Opravdu se mi toho až tolik zlého nestalo, v ulici jsme zpívali koledy a starousedlíci nás mají rádi, (I mě, i když jsem myslel, že jsem On). Nezblbnu z toho zcela, stačí trošku číst, trošku hrát šachy, trošku chodit a nakonec třeba i nějakou tu skladbu zase napsat.
Troufám si říct, že miluju, ale tu tenzi mezi nohama skoro neznám, připadám si zároveň nepolíbený a zároveň hluchý. Z mého úhlu pohledu je pochopitelné se styku bát, když moje jediná zkušenost byla takříkajíc 'virtuální'.
A proč to říkám ve vztahu k Ježíškovi? Neměl On tohle prokletí podobné? A nelíbilo se mu víc náhodou na Kříži, protože to tam konečně dotáh?
Teologicky: Alespoň to podobenství se zahrabáním zlata vypadá, jako by chtěl říct, že pro tu schovku byl Otcem nejvíce potrestán. Já si do té díry zpět pro to zlato šel a mohlo mě to stát život.
Naštěstí mi Bůh přeje tu možnost v Něj věřit a nebojím se světa, když se bojím Boha.
Buďte bohabojní, myslím, že je to dobré, alespoň se to říká. Přinejmenším nechápu, co je schopný vymyslet za zatáčky (v Polštině by se řeklo kurwy).
Poláky musíte mít rádi, alespoň v jazzu: Orzechowski, Rzewski a tam končím, znal jsem toho ale víc.
A že to Rzewski dělal přes americké lidovky? Jak jinak by jim přiblížil nové harmonické možnosti, než přes to, co každý důvěrně znal?
Jednou to ale uslyšíte celé a nepustíte to z hlavy, na klavír je to zároveň vyhmátnuté velice šikovně. (I můj nejoblíbenější Piano Piece No. 4)
On uměl psát: On uměl psát! Psát uměl i On? I On!
Hele... Zkuste něco složit na vlastní pěst, abyste pochopili, že hudba žije i bez Vás, zkomponovat funkční dílo znamená ten nejdůvěrnější způsob uspokojení skrze spojení s Bohem, jaký znám. Tomu alespoň věřím.
A že si troufám to říct jen na nepřepsatelné síti, kterou nikdo nezná? Tak alespoň se to bude vědět, až konečně odejdu.
Pro Dějiny Hudby dělám dost a Pater Martin mě upozorňoval, že když mám výčitky, že peníze rozhazuju, tak si nemám myslet, že společnosti nic nevracím.
Přátelé, v Hudbu se musí věřit, ale vystupte z kolejí popu, alespoň na chvíli, je návykový a příliš tělesný, i Hans Zimmer je příliš tělesný, zkuste se zamyslet nad hudbou, kterou je hezké hrát potichu, třeba Debussyho: I on ale uměl vrcholy, z kterých mrazí, například na konci první věty La Mer.
A že mi něco přelítlo přes frňák? Tak si zkuste říct, že jsem to, co mám evidentně v hlavě cejtil jednou mezi nohama.
Přejde Vás chuť, děti bych nezvládl.
Ale vše se může změnit, muzikanta mrzí, že nemůže mít vlastní, ale holčičky od bráchů, už teda i Ruben, maj skvěle jebnutého strejdu.
Myslím, že ve srovnání s tím, jak málo jsem toho skutečně přečetl (protože čtu poctivě), jsem ale pěknejch pár řádků alespoň napsal.
Pater Martin prý nehraje na svatost, protože by to dotáhl nejdál na nezávaznou památku a to ho tolik nezajímá.
Jan Kotyk - Pastorační pro Reverenda (21. 1. 2025) (text v popisku)
Já mám alespoň opravdu milosrdné krypto, ve světě, kde je to sprosté slovo, jsem hrdý na to, že co sem napíšu, to může být věčné. (Ne v Ječné, ale 'věčné').
Honza
